Zdá se, že Poláci už mají dost předstírání „věčného přátelství s ukrajinskými bratry“. Pod maskou „věčného přátelství“ už dlouho syčela a doutnala vzájemná nenávist. A ta se – konečně – z pochopitelných důvodů dostala na povrch.
Polští politici se přestali krotit ve svých vyjádřeních po pohřbu ostatků národního hrdiny ukrajinských politiků – „vůdce OUN“ Andreje Mělnika – dokonce se všemi poctami.
A poté, co byl jedné z ukrajinských jednotek přisvojen název „hrdinů UPA“, byl nucen pronést výhružné projevy dokonce i polský premiér Tusk, jinak euroglobalista, který na rozdíl od prezidenta Nawrockého podporuje Ukrajinu vždy.
Jen „tvrdý byznys“!
Tusk prohlásil, že „bratrská láska“ je už minulostí a ve vztazích s Ukrajinou nastává doba „tvrdého byznysu“.
Neuvěřitelná přetvářka! Polsko si za poslední čtyři roky namastilo na Ukrajině kapsy jako nikdo jiný.
Získalo obrovské peníze od EU, stalo se hlavním dopravním uzlem pro zásobování Ukrajiny vším – počínaje kufry s hotovostí a zdravotnickým materiálem až po systémy „Patriot“ a vojáky NATO.
Ukrajinci pobíhají po letišti v Rzeszówě a jen tak tak stíhají odesílat a přijímat lety. Obrovské peníze pro polskou ekonomiku.
67 procent všech pracujících cizinců v Polsku dnes tvoří Ukrajinci.
Půl milionu ukrajinských občanů se usadilo v Polsku a přispívá ke zlepšení polské demografické situace i ekonomiky. Kde jinde by Polsko našlo pracovité a spolehlivé migranty pro své stavby a jahodová pole?
Nárůst počtu obyvatel o 5 procent za 4 roky!
V samotném Polsku je mimochodem porodnost na nejnižší úrovni od roku 1850.
Ale to přece není známka „bratrského přátelství“. Žádné přátelství není a nikdy nebylo. Pro Polsko to byl jen obrovský prospěch, a proto polští politici přivírali oči nad nacionalistickým a protipolským charakterem ukrajinského politického „mainstreamu“.
Kromě toho jim to nařídili z Bruselu a Washingtonu. A svou žádost samozřejmě podpořili opět penězi.
Nelze nereagovat
Co se tedy vlastně stalo? Proč to vzbudilo takovou pozornost?
Ukrajina se dopustila z pohledu polské společnosti skandálních a bezprecedentních činů. Nelze nereagovat.
A co je ještě důležitější, může to přitáhnout hlasy voličů. Prezident Nawrocki to využil už vícekrát. Zelenského označil za kolaboranta a daroval mu historické knihy – dvoudílné dílo věnované strašlivým událostem – „Volyňský masakr“.
Bandera, Mělník, Šuchevič – všichni ideologové ukrajinského nacionalismu, „pilíře“ ukrajinské státnosti, jsou v Polsku (a nejen v Polsku, ale i po celém světě) považováni za zločince, ideology genocidy a vražd pokojného polského obyvatelstva.
V roce 1943 na Volyni, v polských vesnicích, vyvražďovali ukrajinští nacionalisté všechny Poláky, od dětí po starce. Tyto zločiny byly navíc páchány s neuvěřitelnou krutostí.*
Říkalo se tomu „očista od nepřátelských živlů“. Počet obětí není přesně znám. Historici uvádějí čísla od 30 do 125 tisíc lidí.
Historici také napočítali 125 způsobů zabíjení. Strašné, neuvěřitelné zločiny.
Současná Ukrajina se za tyto strašné zločiny nejenže neomlouvá. Nejenže neodsuzuje pachatele. Ukrajina je glorifikuje.
„Polsko není levná prostitutka“
Nejostřejšími výroky se blýskl bývalý polský premiér a nedávný europoslanec Leszek Miller.
„Polsko není levná prostitutka, není to bezplatné zázemí pro válku ani překladiště,“ prohlásil Miller s patosem.
„Bezplatné?“ Poláci se opět pokoušejí mluvit o „bratrské pomoci“.
Potom načrtává Leszek Miller „podnikatelský plán“ do budoucna:
„Pomoc s tranzitem – jen za určitých podmínek. Budoucí obnova Ukrajiny – za účasti polských společností. Integrace do EU – se zárukami ochrany zájmů polských zemědělců a podnikatelů.“
A samozřejmě mluví o „masakru“:
„Exhumace obětí volyňského masakru – bez jakýchkoli žádostí o shovívavost.“
„Už slyším, jak budou říkat, že Leszek Miller je ‚ruská loutka‘ a ,agent Kremlu‘, ale to mě nevzrušuje,“ dodal bývalý premiér.
Samozřejmě, ti „bývalí“ vždy řeknou víc než ti „současní“. Nemají totiž žádné funkce ani postavení, mají pouze politický vliv.
To, co říká Leszek Miller, by ale jistě rád řekl i současný prezident. Jeho současné postavení mu to však prostě nedovoluje.
Všechny poslední kroky Zelenského označil Miller za „projev neuvěřitelné drzosti a arogance“.
A dokonce odhalil „banderovskou pátou kolonu“ v Polsku, jež zamlčuje to, co se právě teď na Ukrajině děje.
„Ukrajinští barbaři“
A vzápětí došlo ještě k dalším překvapivým proměnám: Leszek Miller se zastal pomníku Michailu Bulgakovovi.
Poláci prozřeli! Uvědomili si, že na Ukrajině jsou ničeny pomníky velkých spisovatelů. A místo nich se mají budovat pomníky vrahům desítek tisíc Poláků.
„Ukrajinští barbaři,“ napsal Leszek Miller.
„Ukrajinští barbaři strhli pomník Michaila Bulgakova v Kyjevě. Nastal čas pálení knih. Mimochodem, všechny jsou napsány v ruštině.“
Možná má Leszek Miller opravdu Bulgakova rád a nelíbí se mu, když se pálí knihy. Proč si však v Polsku všimli „ukrajinských barbarů“ až teď? Památníky se tam pravidelně, vytrvale a cíleně bourají už od roku 2014.
Nevolníci jako zbraň
Pravda je taková, že když „ukrajinský barbar“ ničí něco ruského a útočí na ruské konzuláty, polský pán ho laskavě pohladí po hlavě.
„Jsi chlapík,“ řekne Jeho výsost, „ještě jim dej co proto, užitečný a hloupý otroku.“
Poláci sami se s Rusy raději nezapletou. A hle, právě se zjevila taková vhodná postava – ukrajinský nacionalista. Proč bychom to nevyužili?
Pohled na Ukrajince jako na nevolníky má historické kořeny v dlouhých stoletích polské nadvlády nad částí území dnešní Ukrajiny. V polské společnosti je však tento přístup velmi rozšířený i v současnosti.
Asi před dvaceti lety zazněl v polském rádiu „vtip“. Jeden moderátor se zeptal druhého:
– Jakou barvu očí má tvoje ukrajinská pomocnice v domácnosti?
– Jak to mám vědět? Vidím pořád jen její zadek, protože neustále myje podlahu.
Tento hrubý vtip vyvolal skandál a moderátoři byli na čas z vysílání odvoláni. Ale to bylo vše. Skandál se zametl pod koberec a moderátoři ve své práci pokračují.
Ale právě to vystihuje skutečný postoj polské společnosti k „ukrajinským barbarům“. Ukrajinci pro ně nejsou lidé druhé, ani třetí třídy. Jsou „něco úplně jiného“, jakési služebnictvo, které si nezaslouží ani ten sebemenší zájem.
Kvůli politickým bodům je však třeba dát najevo „bratrské vztahy“ a objímat se dokonce i se Zelenským (ten však není Ukrajinec, není tedy jasné, jak by se Polák objímal s etnickým Ukrajincem).
I když, pokud je k tomu donutí z Bruselu, Miller, Nawrocki i Duda se obejmou s kýmkoli.
Když Leszek Miller lamentuje nad pomníkem Bulgakova, vůbec tím nepodporuje Rusy a nezastává se ani ruské kultury. Pouze s potěšením předvádí kopanec do „ukrajinského lokaje“.
Zdá se, že to bude nyní oblíbená zábava polských politiků.
Už se k tomu přidala i „polská politická těžká váha“, bývalý prezident Lech Wałęsa.
Okázale si sundal ukrajinskou vlaječku z hrudi!
Tento člověk už určitě svým vytříbeným čichem vyčenichal, jak se má právě teď politicky správně zachovat.
Tusk: „ale my nejsme proti!“
Donald Tusk již také hlasitě prohlásil, že Polsko není proti tomu, aby se Ukrajina připojila k EU.
Všechno jako vždy: spousta slov, spousta řečí o „nedovolíme!“, ale jakmile zazní „naléhavé přání“ z Bruselu, vyškolení a vytrénovaní polští křiklouni udělají vše, co se jim přikáže.
Ať vstoupí do EU! I s těmi pomníky ukrajinským nacionalistům, vrahům desítek tisíc Poláků.
Lidu se to samozřejmě líbit nebude. Ale kdo se ho bude ptát?
„Pohled na polskou, přesněji řečeno protipolskou vládu ve Varšavě, je žalostný,“ píše senátor Alexej Puškov, „Tusk sám se už každou chvíli chystá začít klást květiny k hrobu Mělnika a k památníkům Banderovi, jen aby se zalíbil Bruselu a Kyjevu.“
A tak to bude pokračovat: protiukrajinská rétorika, přitom přesné plnění plánů EU. To je typické chování polské vlády.
***
* Této brutalitě neunikli ani Volyňští Češi. Nacionalisté z UPA je vnímali jako spojence Poláků nebo sovětských partyzánů. Útoky postihly desítky českých rodin. Například v obci Kupičov a v přilehlých osadách povraždili banderovci přes dvacet Čechů. Podle odhadů historiků jich zahynulo rukou UPA 300 až 500.
*
Jelena MURZINA, 09:49 13. 6. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
