E.A. Nolan
7. 3. 2018 Rudaw
Riziko hrozbeb, obtěžování a zatýkání tureckými úřady. V těchto podmínkách napsal, režíroval a produkoval mnohokrát oceněný kurdský režisér Kazim Öz “ZER”, první celovečerní film zaměřený na genocidu z roku 1937-1938 v Dersimu (Tunceli v turečtině) recenze ZDE, bude se v Praze promítat 7. dubna v kině Aero s českými titulky.
Vzhledem k tomu, že Zer získal mnoho ocenění na mezinárodních filmových festivalech, je zřejmé, že Özovi se podařilo upoutat celosvětovou pozornost na jednu z nejtemnějších a nejutajovanějších kapitol 20. století, kdy turecké vláda systematicky vyraždila odhadem 40 000 až 70 000 alevi tských Kurdů a nuceně přemístila nespočet jejich osiřelých dětí.
Na pozadí této historie sleduje ZER příběh mladého hudebníka Jana, který byl v New Yorku vychován jako turecký Američan. Po vyslechnutí písně, kterou mu zpívala jeho umírající babička, cestuje Jan do Kurdistánu, aby odhalil tajemství, které straší jeho rodinu a skrývá jeho pravé etnické dědictví.
Přitažlivý ohromujícími snímky krajiny a mystikou alevitského náboženství je Zer dojemnou a pohnutou meditací o tom, jak se kurdská neklidná minulost odráží v nové generaci vyrostlé v diaspoře.
V rozhovoru, který dal Kazim Öz nedávno v Curychu ve Švýcarsku, vysvětlil, jak překonal vládní cenzuru a téměř nepřekonatelné politické výzvy, aby vytvořil tento oduševnělý film, plný duchů minulosti.
Rudaw: Točíte filmy už více než 20 let a zaměřujete jak na dokumentární, tak celovečerní filmy. Co vás inspirovalo k napsání scénáře pro Zer a jak dlouho se film točil?
Kazim Oz: V roce 2000 jsem natočil dokument Dúr (Vzdálený). Zatímco Dûr byl ve výrobě, setkal jsem se s několika starými kurdskými vesničany, kteří mě seznámili s krásnou lidovou písní jménem Zer. Milostný příběh, který je v baladě vyprávěn, okamžitě zaujal mou představivost. O několik měsíců později zpíval tu píseň znovu v Německu můj přítel, který původně pochází z Dersimu. Když jsem znovu uslyšel hlas mého přítele a píseň, kterou zpíval, mělo to na mě obrovský dopad – natolik, že soundtrack pro Dûr vlastně končí písní Zer. Dokonce i po dokončení dokumentu jsem stále nemohl dostat píseň z mysli. Stejně jako Jan, hlavní postava ZER, byl jsem tou písní posedlý a strávil několik let jejím zkoumáním.
Rudaw: Jak těžké bylo dokončení tohoto filmu, vzhledem k dnešní napjaté politické situaci v Turecku?
Začal jsem pracovat na scénáři pro ZER v roce 2015 a celý film trval dva a půl roku. Během tohoto časového rámce se politické klima v Turecku podstatně změnilo. Když jsme začali natáčet, bylo Turecko relativně klidné a pokojné – dokonce jsme měli podporu Ministerstva kultury.
Pak přišly události z let 2016 a 2017. V době, kdy byl Zer v postprodukci, bylo politické napětí velmi, velmi vysoké. Ministerstvo kultury nejenže odvolalo svou podporu pro Zer, ale aktivně se pokoušelo potlačit film. Pokud vím, Zer je jediný film v historii Turecka, který byl nejprve podpořen a následně potlačován tímto způsobem.
Rudaw: Jak jste se emocionálně připravil na režírování scén, které se vztahovaly ke genocidě? Jak jste na to připravil své herce a štáb?
Zer je hraný film, který ale odhaluje historickou pravdu. Když jsem psal scénář, dělal jsem rozhovory s několika přeživšími dersimských masakrů a slyšel jejich osobní příběhy. Od tohoto okamžiku se tato očitá svědectví dostala v mé mysli do popředí. Natočili jsme scény genocidy na kraji útesu – přesně na místě, kde se skutečně uskutečnil masakr v Dersimu. Někteří herci, kteří se na těchto scénách podíleli, byli velmi otřeseni. Bylo to téměř jako kdyz cestovali zpátky do roku 1938, a najednou pochopili, jak by to bylo, kdybyste byli shozeni z útesu a do řeky dole.
Rudaw: Zer odkazuje na “blázny z Dersimu” a říká tím, že 80 let po genocidě místní komunita i nadále trpí kolektivním traumatem. Vyrostl jste v Dersimu. Z pohledu duševního zdraví, jaká je aktuální situace v této provincii právě teď? Existují dostatečné psychologické služby, které pomohou těm, kteří trpí? Byly vynaloženy nějaké snahy o opětovné propojení násilně adoptovaných dětí s jejich biologickými rodinami?
Nemůžeme mluvit o profesionálních službách ohledně péče o duševní zdraví v Dersimu. Zaprvé, turecká vláda stále ještě zcela neuznala, co se stalo. V roce 2011 vyslovil tehdejší premiér Erdogan omluvu, která byla v podstatě napůl ospravedlněním. A tato omluva nikdy nebyla podpořena žádnými službami nebo zásadami. Dnes se lidé Dersimu se v podstatě uzdravují sami, díky umění, vyprávěním příběhů a někdy i černým humorem. Doufám, že Zer bude hrát roli v rámci tohoto širšího procesu uzdravování celé komunity…
Co se “ztracených” dětí z Dersimu týče, za posledních 10 let objevily stovky příběhů. Některé z přeživších dětí – nyní už velmi staří lidé – se snaží najít své kořeny. Někteří svědci se snaží o hledání přátel a příbuzných, kteří zmizeli. Lidé stále žádají o databázi dětských jmen. Turecká vláda může mít takové záznamy, ale pokud ano, stále je nesdílí veřejně.
Rudaw: Viděli film film někteří z dersimských, kteří přežili nebo jejich blízcí? Jak na to reagovali? Slyšeli jste něco od potomků pachatelů?
Na oboje odpovídám ano. Někteří potomci obětí viděli Zer a řekli mi, jak jsou šťastní, že hrozné tajemství Dersimu bylo nakonec odhaleno. Také říkají, že pro ně je Zer nakonec film plný naděje, protože zobrazuje radost a odolnost, které jsou našim lidem vlastní.
ZER také viděli potomci tureckých vojenských důstojníků, kteří se podíleli na masakru. Na projekci v Aydinu jsem byl osloven příbuzným jednoho z pachatelů a on mi řekl, že jeho předek se nikdy nedokázal z Dersimu vzpamatovat – tento muž měl v srdci vinu až do dne, kdy zemřel.
Rudaw: Úvodní scény Zer se odehrávají v New Yorku a odtud se vyprávění přesouvá do provincie Afyon v západním Turecku a pokračuje na východ do vesnic v oblasti Dersim. Umožnila vám turecká vláda filmovat na místě? Bylo těžké získat povolení?
Téměř všechny scény byly natočeny na místě. Naštěstí pro můj štáb to nebylo v roce 2015 velký problém. Vzhledem k současné politické atmosféře by bylo natáčení v Dersimu obtížné, ne-li nemožné.
Rudaw: Zer získal své jméno podle dávné kurdské milostné písně a celý film je plný odkazů na kurdský folklór, včetně bajek, slavností a bolestné balady od Ahmeta Aslana. Jakou roli hraje folklorní kultura – ať již tradiční nebo současná – dnes ve sjednocení kurdské diaspory?
Kultura držela Kurdy už po staletí. Bez ní bychom již neexistovali. Kurdská kultura – včetně zejména alevitské tradice z oblasti Dersim – zaujímá velmi jedinečný prostor uvnitř širšího muslimského světa. Turci se dopustili genocidy v kulturně homogenním Dersimu, protože nemohli turkizovat ani islamizovat region. Když nemohli zabít kulturu, museli zabít lidi.
Rudaw: Lingvisté často připisovali “zlatý věk” egyptského filmu – od čtyřicátých do šedesátých let – tomu, že egyptský jazyk byl nejrozšířenějším a nejsrozumitelnějším dialektem arabštiny na celém Středním východě. Vzhledem k rozmanitému charakteru kurdského jazyka a historickým pokusům Turecka a dalších zemí o úplné vyhlazení jazyka, jakou roli by podle vás mohl kurdský film hrát v zachování Kurmanji? A co ostatní kurdské dialekty?
Kurdská diaspora je rozmístěna v mnoha různých zemích a jako odraz této skutečnosti je současný kurdský film vícejazyčný. Ačkoli neočekávám, že filmy v Kurmanji-dialektu budou mít tak významný dopad na náš jazyk, jaký byl díky egyptském filmu na arabštinu, kurdské kino jistě pomůže s ochranou Kurmanji. I když je jazykový dopad menší, je tento cíl stále zřetelný.
Rudaw: ZER je krásný kurdský příběh hraný v mezinárodním obsazení, včetně arménských, amerických, kurdských a tureckých herců. Vzhledem k historickému potlačení kurdského jazyka, je dnes těžké najít kurdské herce, kteří mohou hrát v rodném jazyce?
Až před 10 nebo 15 lety bylo skutečně velmi obtížné najít kurdské herce. Nebo dokonce, kdybyste je našli, měli strach mluvit kurdsky. V dnešní době je to mnohem jednodušší. Ve skutečnosti mnoho populárních tureckých herců a umělců jsou Kurdové. Jako režisér jsem se ujistil, že práce s neprofesionálními herci přinásí mnoho výhod. Vzhledem k tomu, že kurdská kultura a jazyk byly tak dlouho potlačovány, Kurdové považují za neuvěřitelně posilující, že mohou vyprávět své vlastní příběhy. Jejich vášeň vždy na plátně přímo rezonuje.
Rudaw: V průběhu několika prvních minut je v Zer krátká milostná scéna – v kurdské kinematografii je to spíše vzácnost. Proč myslíte, že kurdské milostné scény jsou na obrazovce tak neobvyklé? Jsou kurdští režiséři zdrženliví? Je kurdské publikum konzervativní?
Hmmm. Myslím, že je nešťastné, že v kurdském kině není více milostných scén. Láska je naprosto zásadní pro život a tato absence kurdských milostných scén neodráží naši realitu. Někteří vůdci kurdských komunit jsou konzervativní; podle mé zkušenosti kurdské publikum není.
Rudaw: V náboženství Alevi je voda považována za posvátnou a v Zer je několik scén, které byly natočeny pod vodou, včetně poslední montáže, která se odehrává v zaplavených pozůstatcích vesnice Iksor. Popište, co se skutečně stalo v Iksoru, a proč byli aktivisté z oblasti životního prostředí a kultury tak rozzuřeni akcemi turecké vlády.
I po genocidě v roce 1938 turecký stát pokračoval v Dersimu v nastolování teroru, ale různými metodami. Jejich cílem bylo rozptýlit to, co zůstalo z místní populace, a zničit jejich smysl pro komunitu. Používali různé taktiky, aby poslali lidi do exilu. Vezměte například vzdělání. Odnímáním kurdských dětí z jejich rodin a jejich nuceném vzdělávání v tureckých internátních školách Turci dokázali změnit jejich jazyk, kulturu a náboženské přesvědčení.
Dalším způsobem, jak poslat lidi do exilu, bylo jednoduše zabránění jakéhokoli druhu ekonomických investic. Lidé museli opustit provincii Dersim, protože tam nebyla žádná práce. A třetí metoda depopulace byla, aby některé oblasti byly úplně neobyvatelné. Stát stavěl vodní elektrárny a přehrady, takže celé vesnice byly zaplaveny vodou a lidé se museli odstěhovat. Všechny tyto věci se v Iksoru staly.
Rudaw: Zer byl produkován s finanční podporou německé a turecké vlády. Během postprodukce jste narazili na potíže, když Turecko trvalo na cenzurování čtyř a půl minuty záznamu. Popište scény, které vyvolaly pozornost cenzorů. Jak vznikl konflikt cenzury a jaká byla nejtěžší rozhodnutí, které jste jako režisér musel udělat?
Když Jan, hlavní postava, dorazí do provincie Dersim, prochází vesnicí, kde vidí billboardy a politické graffiti o masakru z roku 1938. Je důležité zdůraznit, že jak billboardy, tak graffiti tam již byly , když jsme přijeli scény natočit. Nevytvářeli jsme žádné fotky ani nepsali slogany – jednoduše jsme natočili to, co jsme viděli. Cenzoři také zaznamenali jinou scénu, ve které se Jan setkává s některými kurdskými bojovníky v lese, a samozřejmě je tu i scéna samotného masakru.
Když ministerstvo kultury vzneslo námitky proti těmto scénám, nahradil jsem je začerněným plátnem – stejným způsobem, jako byste mohli přetřít psaný dokument černým markerem. Začerněné scény uspokojily ministerstvo a umožnily mi ukázat Zer na Istanbulském mezinárodním filmovém festivalu v dubnu roku 2017.
Přesto pokaždé, když publikum vidělo prázdnou, černou obrazovku, začalo bučet a protestovat proti tomu, že je zde zjevně cenzurováno. Jak je tomu tak často, cenzura spíše k něčemu pozornost přitáhne než aby ji odvedla. Když ministerstvo slyšelo reakci diváků, odvolali svůj souhlas – začali cenzurovat svou vlastní cenzuru. Výsledkem toho všeho bylo to, že Zer následně stáhlo 90 ze 100 kin, kde se měl hrát.
Rudaw: Od pokusu o převrat v roce 2016 se pracovní podmínky pro umělce v Turecku staly velmi represivními – herci jsou zadržováni a zatýkáni stejně jako spisovatelé, malíři, tanečníci a hudebníci. Jak ovlivňuje současné politické klima vývoj kurdské kinematografie? Očekáváte, že se situace brzy zlepší?
Politická situace v Turecku šíří velké obavy v každém sektoru společnosti. Má ochromující účinek na filmovou tvorbu a každou formu uměleckého výrazu. Lidé jsou zatýkáni pouze proto, že vysílají nebo sdílejí něco na sociálních médiích. Minulý týden byli dva chlapci zatčeni jednoduše proto, že si pískali kurdské melodie. Snažím se nadále doufat, že se tato situace zlepší. Skutečnost, že vládnoucí strana používá tolik násilí, ukazuje, že je slabá a že nemá žádné další možnosti.
Rudaw: Jakou radu byste dal mladým lidem, zejména mladým Kurdům, kteří se usilují stát se filmaři?
Co dělá kurdskou situaci jedinečnou, je to, že nemáme vlastní výratzné vzdělávací instituce. Proto musí všichni kurdští studenti – včetně filmových studentů – myslet a vzdělávat se do určité míry nezávisle, zejména s ohledem na naši historii. Chcete-li vytvořit film, který přesně zobrazuje kurdskou realitu dnes, musíte pochopit svou historii v celé její komplexnosti.
—–
Zer získal řadu ocenění na mezinárodních filmových festivalech a v současné době je k dispozici pro promítání v kinech a univerzitách. Pokud byste chtěli uspořádat screening, napište prosím na kozfilm@gmail.com. Pro další aktualizace na Zeru, včetně jeho budoucího vydávání DVD a on-line debutu,sledujte Kazima Öze na Vimeo na adrese https://vimeo.com/kazimoz.
E.A. Nolan je mezinárodní spisovatel / producent s dlouhodobým zájmem o kurdskou otázku, globální zdraví a lidská práva. Je autorkou kurdské dětské knihy Hêstirên Graniayê (Apec Förlag, 2016).
Našla jsem na fb tuhle báseň, která se vztahuje k Dersimu –
Byly nás miliony,
Staré stromy, mladé stromy,
Byli jsme semena,
Přilby z Ankary,
Přišly v krvavé noci ,
Aby nás vykořenily,
Vzali nás pryč, daleko!
Na cestě se mnoho starých stromů zlomilo,
V zimě mnoho mladých stromů zemřelo,
Zmrzly,
Mnoho semen bylo pošlapáno,
Byla ztracena a zapomenuta,
Jako řeka v létě,
Měli jsme málo vody,
Jako ptáci na podzim,
Bylo nás stále méně,
Nakonec jsme skončili v tisících domovech,
Mezi námi byla ještě semínka,
Vítr je vzal, vítr je vrátil,
Dosáhla žíznivých hor,
Ukrývala se mezi skalami,
První déšť,
Druhý déšť,
Třetí déšť,
Znovu vyrostly stromy,
Jsme opět lesem,
Jsou nás miliony..
Vybrala a přeložila Jana Maříková
