Pád českého zemědělství

Tisíckrát jsem si během posledních dvaceti let umiňoval, že sepíšu některé svoje postřehy o krachu českého zemědělství podle svých zkušeností a prožitých situací.  Nikdy jsem k tomu nenašel odvahu. Všechny moje názory a úvahy jsou ryze subjektivní, zcela zaujaté a tak naprosto nekorektní, navíc poznamenané mou profesí v počítačové branži. 

Téměř třicet let jsem pracoval jako programátor a později takzvaný analytik informačních systémů ve specializovaném podniku na zpracovávání informací v zemědělství, a to navíc pro jeden velký úřad. O který úřad asi šlo si snadno domyslíte.  Tehdy se v resortu zemědělství vyskytovalo asi kolem třech tisíc družstev a asi tisíc dvěstě státních statků. Koncem osmdesátých let skutečně existoval informační systém, který úřadu umožňoval vidět a zpracovávat data o všech podnicích ve dvou propojených systémech. Jeden byl takzvaný naturální okruh (hektary, výnosy, stavy dobytka) a druhý takzvaný hodnotový okruh (výsledky účetnictví, náklady, výnosy, výsledovky, rozvahy  apod.).

Než se pokusím popsat některé základní rysy devastace zemědělského resortu, dovolím si krátkou úvahu obecnějšího zaměření, protože s tím vším bezprostředně souvisí.  Úpadek a rozval bývalého státního útvaru Československo na úroveň dnes existujících dvou deklasovaných, závislých neokoloniálních gubernií euroatlantické enklávy, je v prvé řadě důsledkem totálního kolapsu takzvaného východního bloku ve studené válce.  Česká republika jako územní celek byla kromě toho postižena několikerým přerozkradením majetkové držby a  opakovanými emigračními vlnami, čehož důsledkem bylo značné oslabení produkčního potenciálu. Pohromou politickohospodářského vývoje státu po roce 1948 byla násilná kolektivizace v zemědělství se všemi neblahými důsledky.  Koncem šedesátých let, kdy se v zemědělství alespoň částečně podařilo zacelovat nejtěžší a nejkrutější zvěrstva, přišla okupace a v sedmdesátých letech další slučování družstev do ještě větších celků.

Paradoxem sedmdesátých let se stala skutečnost, že tehdy do vedoucích pozic v družstvech  na funkce předsedů a ekonomů vstupovali potomci rozkulačených sedláků. Osobně jsem studoval s kamarády, kteří vyprávěli hororové příběhy padesátých let. Ti se pak snažili v rámci svých regionů a možností udržet zemědělskou výrobu v chodu a mnozí dokázali být úspěšní. Někteří z nezbytnosti podlehli a vstoupili do vládní partaje a byli pak v devadesátých letech ostrakizování jako zločinci. To jsou ty paradoxy, řečeno s klasikem.  Připomíná mi to film Všichni dobří rodáci.

Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let se v jedné velké budově vyskytovaly dva úřady. Jeden pro Česko a druhý federální. Úřad pro Česko měl 350 úředníků a federální 220 úředníků. Dnes má podobný úřad jen pro Česko 890 úředníků. Pracovali jsme tehdy v těsném kontaktu s úředníky onoho českého úřadu a takzvaně jsme jim dost viděli do kuchyně.  Rozhodně by se nedalo říct, že všichni byli partajně zapálení blbci. Většina z nich v partaji vůbec nebyla a ve specializovaných odborech pro výrobu i ekonomiku byli  fachmani, kteří prošli letitou praxí.  Bylo jakýmsi nepsaným pravidlem, že přijetí do úřadu bylo podmíněno víceletou praxí v zemědělství a v okresních nebo krajských správách. Jako dnes vidím, jak do úřadu vtrhl revoluční převrat. Vlajku občanského fóra zdvihli skutečně největší blbci vyskytující se v budově. Během půl roku zrušili všechny funkční informační systémy. Později byl takzvaně privatizován i celý náš podnik, vytunelován a přiveden k rozpadu a zániku.

V období začátku devadesátých let jsem se pak současně stal také pasivním divákem zakládání Agrární komory. Princip zakládání profesních komor je velmi diskutabilní. Zjednodušeně to není opět nic jiného než vytváření zájmových lobbystických klanů s byrokratickou strukturou.  V některých profesích se možná dá předpokládat, že zájem členů takové komory je většinově shodný.  Zcela jinak však tomu bylo a je u založení administrativního molochu, který je určen k podpoře podnikatelských aktivit v zemědělství, potravinářství a lesnictví a k prosazování a ochraně zájmů členů (viz příslušný zákon).  Způsob utřásání vnitřních vztahů a struktur, volební reje a výsledný stav je ukázkovým příkladem totálního rozvratu veškeré státní správy.  Zásadní neslučitelnost a rozdílnost pozic a zájmů jednotlivých členských skupin je mimořádnou ukázkou hesla rozděl a panuj. Jeden čas se objevil názor, že dotační politiku v zemědělství převezme AK ČR, avšak později se z přidělování dotací stal takový byznys, že byrokratické struktury státu spolu s loupeživými firmami v IT nemohly tak výnosné zdroje pustit z rukou.

Podle mého soukromého názoru, příčinami krachu odvětví zemědělství nebyly nějaké cílené konspirace. Byl a je to chaos. Byla to směs naivity, hlouposti, chamtivosti, antikomunistického běsnění, pomstychtivosti a arogance. Viděl jsem erupce neukojených ambic neschopů, kteří se ve svém idiotství domnívali, že za jejich nevydařený osud může bývalý režim. Připočtěme k tomu intenzivní domáci i zahraniční ideologickou masáž o zvrhlosti, zaostalosti a finanční přesycenosti zemědělství v minulém režimu a neefektivní existenci řady přidružených výrob, které byly z velké části stabilizačním faktorem zaměstnanosti a životní úrovně v mnohých regionech.  To vše, spolu s rozkradením průmyslu a rozvratem státní správy se zásadně podepsalo na stavu zemědělství a českého venkova.

Dnes považuji vzniklou situaci prakticky za neřešitelnou.  Vazalství politického systému  (které zvlášť vynikne v souvislosti s koaliční vládou naoko spolčených pěti klanů)  další pozitivní rozvoj ve prospěch domácí výroby zjevně udusí.  Pokud už došlo k založení zájmové komory, za kterou se AK vydává, měla by být funkční součinnost se státním úřadem ku prospěchu celého odvětví. Namísto toho zde stále panují a převažují ideologicko politické tahanice, kde si různé zájmové skupiny mezi sebou (na základě všelijak pochybených čísel a průzkumů) dokazují, že velcí jsou moc velcí a neoprávněně zvýhodnění a malí jsou znevýhodnění, bez ohledu na to, že produkce malých nedosahuje ani 10% veškeré zemědělské produkce.  Souběžně se dohadují, jak špatně je zemědělská výroba provázána na zpracovatelský průmysl, který je z většiny vlastněn zahraničními korporacemi. Tento bludný kruh vnitřních hádek a rozporů v podstatě nemá řešení a nemůže přinést zásadní prospěch a obnovu zemědělství v rámci zdejší gubernie.

Inspirací k tomu, abych si zde vyplkal své zcela subjektivní názory a postřehy, jsou dlouhodobé sympatie k existenci zdejšího blogu, kde nacházím názory se kterými velmi často souhlasím.

Zdravím všechny.

Václav Fischer

Zdroj. Vidlákovy kydy

2.2 17 hlasy
Hodnocení článku
8 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
vachav
vachav
před 3 měsíci

Hlavně nechápu,proč autor článku,o” Pádu českého zemědělství”,se zcela zbytečně rozepisuje o socialistickém zemědělství,které s tím pádem nemá nic společného a nezavinilo ho!A kromě toho jeho některé nesmyslné argumenty k situaci v50. až 70.letech zavání použitím tzv,”povinných frází”pro dehonestaci minulého režimu.V mnoha věcech má samozřejmě pravdu a odbornou erudici.

Praded
Praded
před 3 měsíci

Vždyť je to zase jen jedna část dlouhodobého programu na vykoupení naší zemědělské půdy za halíře. Už tak je v držení cizích státních příslušníků a firem tisíce hektarů, jenom se to nepublikuje. Nestačí vám všech o to dobro co nám sem kolonialní mocnosti zavedly? RVHP nás nutilo něco vyrábět? Varšavská smlouva nás nutila… Číst vice »

heriot
heriot
před 3 měsíci

Tak, autor to snad myslel dobře, nicméně napsání nesmyslu jako “Pohromou politickohospodářského vývoje státu po roce 1948 byla násilná kolektivizace v zemědělství se všemi neblahými důsledky”, to jeho článek úplně dehonestuje. Jistě kolektivizace přinesla v průběhu i spoustu problémů, vždyť to nebylo nic jiného než pozemková reforma, která ovšem probíhala v mimořádně těžké mezinárodní situaci,… Číst vice »

maxim
maxim
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  heriot

Heriote výborně, znáš nezkreslenou historii a ani nejsi “protibolševicky” zaujatý …

cablik
cablik
před 3 měsíci

Souhlasím zemědělství v této západní kolonii jde do kopru. Ale pomlouvat ten „zlý” socialismus jsou stejné kecy jako od ODS. Tenkrát jsme byli soběstačná země fakta jsou jasná.

maxim
maxim
před 3 měsíci

Autor se nevyzná v psychologii lidí a celkově se v historickém pohledu na před převratové a po převratové zemědělství zcela mýlí … Hádejte v čem jsou v tom co napsal naivní nesmysly … citace z článku : Paradoxem sedmdesátých let se stala skutečnost, že tehdy do vedoucích pozic v družstvech na funkce předsedů a ekonomů vstupovali potomci rozkulačených sedláků. Osobně jsem… Číst vice »

Plebej
Plebej
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  maxim

Autor však ani nepředstírá, že to, co popisuje, jsou jeho osobní názory vyvozené z osobní zkušenosti. A sám víte, že co člověk, to názor. V mnohém má asi i tak pravdu. Málokdo z nás kdy pracoval na ministerstvu zemědělství či v některém jemu podřízeném centr. úřadu. A tak jsme – na rozdíl o autora – do jejich útrob nemohli… Číst vice »

maxim
maxim
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  maxim

Plebeji, děkuji za reakci na můj komentář v kterém jsem naznačoval že potomci zřídka kdy překračují stín svých předků a často jsou i zblblí rodinnými přibarvenými legendami. Film V.Jasného Všichni dobří rodáci je totiž děsná “obrodná propaganda” šedesátých let minulého století, a pod vlivem tohoto “díla” lidé těžko chápou realitu padesátých let uvedeného století… Číst vice »