Zdroj: vlkbloguje
To bych také rád věděl. A nejen já. Ale určitě jinak, než si mnozí/všichni představovali, když začala. Tehdy nejen Moskva, ale v podstatě celý svět počítali s tím, že se nejspíš zopakuje scénář z roku 2014 a ruské invaze na Krym.
Kdyby se byl tenhle scénář naplnil, dovoluji si komunikovat těžce nekorektní myšlenku, že by svět na tom byl výrazně lépe než nyní! Když Ukrajinci až obdivuhodně odolávají. Jakkoliv nás media a především papaláši přesvědčují o pravém opaku že jejich odpor je požehnáním pro svět. Vím, že je cynické něco podobného konstatovat, to ale nic nezmění na tom, že to je bohužel pravda.
Tvrdím, že pokud by se byla ukrajinská obrana byla zhroutila během dejme tomu prvních tří dnů, či max. prvního týdne, pak sankce ani náhodou nedosáhly současné úrovně.Svět by se nedostal na pokraj jaderné války, od níž hodělí už jen posledních kdoví kolik sekund na jaderných hodinách smrti. Západ by byl vyhlásil první a druhé kolo a po té vzal výsledek nějak na vědomí. A v nějakém střednědobém horizontu by se vzájemné vztahy Západ -Rusko dostaly na nějakou pragmatickoua praktickou úroveň Rusko a Putin by sice i nadále fungovali jako světoví vyvrhelové, fackovací paňáci a příčiny všech našich katastrof a průšvihů, ale pragmatické soužití by se, k více méně spokojenosti obou stran, nějak nastavilo. Takhle jsme s e dostali už někam, odkud je sotva schůdný návrat. V historicky přijatelné době.
Ukrajinský odpor tohle všechno zhatil. Putinovi rychlé vítězství a Západu návrat k nějaké rozumnému modusu vivendi ve vztahu k Moskvě.
Západními politiky a medii dlouhodobě hecované protiruské veřejné mínění si vyžaduje zavádět stále nové a nové protiruské sankce. Psal jsem o tom nedávno ve Spirále nenávisti. Vztahy mezi Západem a Ruskem už jsou na úrovni spálených mostů. Z verbálního nepřátelství se stalo nepřátelství skutečné, na krev!
Obě strany v důsledku toho zvedly sázky na úroveň otázky života a smrti, kde už existuje jenom jeden další level – celosvětová atomová válka! Doufejme, že alespoň té se dokážeme vyhnout. Ale že bychom si tím mohli být jisti?
Tyhle obecné řeči nejsou to, co vám chci sdělit. To si přečtete leckde jinde. Až na tu spekulaci, že nejen Putin, ale i Západ, jeho pragmatická část, by byl nejspíše mnohem spokojenější, kdyby byl Kyjev rychle kapituloval.
Prostě dnes jsme se díky ukrajinskému odporu dostali do fatální situace, Západ i Rusko už nemohou ze svých postojů couvnout!
Když to vyjádřím přesně, tak Rusko už hraje o svou holou existenci! Kdyby tuhle válku prohrálo a nezískalo mír, jaký potřebuje, hrozí že upadne do chaosu a rozpadne se!
Západ tohle ví a zkouší se tuto situaci navodit. Aniž by sebeméně tušil, co by následovalo potom. Ale ani on na tom není lépe! Nehrozí mu konečný rozpad a zničení státnosti jako Ruské federaci, ale se sankcemi už situaci vyhrotil tak, že když nakonec Ukrajina bude zlomena, Putin a Rusko ustojí americké a západní sankce, pak Západ jako světový hegemon končí!!!! Tu reputační ztrátu už by nedokázal nijak kompenzovat a zbytek světa by jej přestal respektovat. Se vším, co to obnáší.
Takhle vidím situaci obou stran. Netuším sebeméně, která ze stran nakonec bude tahat za kratší konec, ale jedno vím zcela jistě – čím déle ukrajinská válka potrvá, tím větší svět sečte konečné škody!!! O tom vůbec nepochybuji. A ty už dnes jsou nejspíš horší než ty způsobené covidem.
Takže jak skončí ukrajinská válka? Opakuji, nevím. Ale ne ze všeho nejvíce zajímá termín, kdy se tak stane. Ale ten také neznám a ani se nedá odhadnout.
Jediné, co vám mohu nabídnout je několik variant. Bez záruky, že mezi nimi bude ta konečná:
1- ukrajinská obrana se zhroutí
2- zhroutí se Rusko
3- válka na Ukrajině se stane dlouhodobým vleklým konfliktem
4- nastane příměří.
Jaký příběh událostí by nastal při scénářích 1 a 2 už je naznačeno. Nemá smysl to rozvádět.
Variantu číslo 3 nedokáži specifikovat. Ale stejně by nakonec došlo tak či onak na č.1 nebo 2.
Co je pravděpodobnější? Nehodlám ani spekulovat. Na jedné straně by to znamenalo obrovskou humanitární katastrofu pro obyvatelstvo Ukrajiny, protože by se rozpadla její ekonomika a kdyby do děje vstoupila příští zima, pak si to ani nechci představovat. Na druhé straně rozervané a vyčerpané Rusko, opravdu na pokraji svých sil a možností, ALE POŘÁD S JADERNÝM TLAČÍTKEM V RUCE… Vyberte si sami.
Tohle hrozí jestli se válka rychle neukončí.
A pak je tu možnost č.4.. Nikoliv mír. Ten je , vzhledem ke zcela a zásadně rozdílným představám obou válčících stran a už na maximum vygradované ingerenci Západu nějakou diplomatickou cestou NEMOŽNÝ. Ne bez zhroucení jedné nebo druhé strany.
Příměří naproti tomu za možné pokládám. Příměří například panuje na Korejském poloostrově. Mezi Kimlandem a Jižní Koreou. Válka tam sice skončila v roce 1953, tedy před nějakými téměř 70ti roky, ale není podepsána žádná mírová smlouva. Oficiálně nepřátelství stále trvá. „Jen“ se těch sedm desítek let nestřílí. Příměří panuje rovněž mezi Ruskou federací a Japonskem. Ohledně čtyř Kurilských ostrovů. Jsou v ruském držení, Japonsko je považuje za součást svého území, mírovou smlouvu tedy nemůže uzavřít. Nicméně – ani zde se nestřílí. 77 roků. Naštěstí.
Rusko si na Ukrajině chce vynutit
1- oficiální odstoupení Krymu Rusku
2- uznání odtržení Luihanska a Doněcka v hranicích původních administrativních oblastí
3- neutrální status Ukrajiny
4- denacifikaci
5- odzbrojení.
Kyjev je ochoten jednat pouze o bodu 3. O zbytku nikoliv. Chce zase uhrát nějaký Minsk III. který podepíše, nicméně na své závazky zapomene dříve, než oschne jeho podpis. Jako už to předvedl dvakrát.
Při takhle nastavených pozicích se nelze dočkat, že by se dohodli na nějakém kompromisu, protože žádný přijatelný neexistuje.Minsk prostě nebude. Ne bez zkolabování Ruska.
Než budu pokračovat dám sem situační mapu. Ne tu, kterou prezentují tuzemská media a vychází z ukrajinských informací. Nýbrž ze zdrojů jejich nepřítele.
Je momentáůně lhostejné, zdali odpovídá skutečnosti nebo ne. Neučinil jsem tak z nějakých propagandistických důvodů, abych šířil ruské vidění konfliktu. Nýbrž proto, že je pro mé další vývody a argumentaci, jak by to s tím nějakým příměřím mohlo být, příhodnější.
Než se pustím do vysvětlování, pro jistotu uvedu, že rudou barvou jsou označena území, které ruská strana uvádí jako plně pod její kontrolou, šedočerveně šrafovaná pak území, kde probíhají boje a modré šrafování pak reprezentuje donbaské uskupení ukrajinské armády.
Z téhle mapy je zřejmé, že Rusové kromě Chersonu zatím neovládli žádné větší ukrajinské město. Ale také to, že Charkov, Sumy, Černigov, Mariupol a co nevidět i Nikolajev a asi i Kyjev jsou/budou v úplném obklíčení. A dost možná podobná osud může potkat například i Záporoží, Poltavu nebo Dněpropetrovsk.
Vedle toho, přes informace tuzemských sdělovacích prostředků je zřejmé, že s výjimkou Mariupolu nikde ruská armáda nevyvíjí nějaký enormní tlak obklíčené město obsadit. Přirozeně, že Kyjev a Západ mluví o hrdinské obraně, kterou se agresorovi nedaří překonávat, ale já velmi zvažuji možnost, že ten opravdu o boje v městských ulicích nestojí. Na něco takového neshromáždil dost sil. A ztráty jsou v tomto případě vždycky enormní. Navíc je v obležených aglomeracích mnoho a mnoho civilů. Proč? Tak to tak trochu řeším v dnešním druhém článku. Přečtěte si to tam.
Takže máme obklíčená velkoměsta. S hrdinskými obránci, jak jsme si řekli. A nejspíš to tak, minimálně nějaký čas zůstane. Ukrajinská armáda není schopna obkličovací kruhy Rusů prorazit. To je zřejmé rovněž. Takže co s tím?
Pro moje další uvažování je důležitý ten boj o Mariupol. Jako jediná anomálie v té strategii městských obklíčení. Zkusím si zaspekulovat – dalším městem, kde se Putinova armáda nespokojí s obklíčením, se dle mého odhadu stane právě Nikolajev. A kdybych si tipnul ještě třetí, pak bych ukázal na Oděsu. Čas ukáže, jak moc se v této chvíli mýlím.
Žádné příměří a už vůbec ne mír, nenastane, dokud Mariupol nepadne. Ten prostě Rusové musí získat stůj co stůj. Před jakýmkoliv zastavením bojů. Jednak patří do území Donecké oblasti, ale především bez něj nelze vytvořit pozemní koridor na Krym. A ten chce dnes Moskva, podle mne získat stůj co stůj! A k tomu také zajistit Krymu dostatek vody z Dněpru.Opět – klíčová záležitost.
Proč soudím, že se dočkáme brzo bojů a Nikolajev a pravděpodobně i o Oděsu?
Jen se na tu mou mapu dobře podívejte! Jestliže by se rudě obarvila i v těchto městech, pak Ukrajina přichází o přístup k moři!!! Stane se vnitrozemským státem. Se všemi z toho plynoucími důsledky.
Přidejte si k tomu nutnou likvidaci té části ukrajinské armády stále dislokované na Donbasu. I tohle prostě Rusové nejspíše vyřeší do důsledků. Nic jiného jim nezbývá, nemají li prohrát!
Jestliže by obsadili už zmíněná pobřežní města Mariupol /ten v každém případě a za každou cenu!/, Nikolajev a Oděsu, a zničili armádní skupinu ohrožující Donbas a k tomu drželi v obklíčení Charkov, Sumy, Černigov a třeba už i Kyjev, pak nepotřebují nutně žádnou krajinskou kapitulaci nebo přistoupení Zelenského na voje požadavky! Ani trochu.
Pak jim stačí nabídnout Kyjevu příměří. A Západu také. A zaujmout izraelskou pozici ohledně obsazených syrských Golanských výšin. Nebo „svého“ Krymu. Co si asi tak Zelenský počne s obklíčenými velkoměsty, bez možnosti to obklíčení probít?
Západ sankce stejně neodvolá v žádném myslitelném scénáři mimo ruskou kapitulaci. Takže tohle pro Kreml žádnou roli hrát v jeho uvažování nebude. Prostě si ta území, co získal, ponechá pod svou správou, ať si o tom myslí kdo chce , co chce. Nanejvýš možná některá z nich vymění za pro sebe výhodné ukrajinské ústupky jinde. Moskvě by takové příměří muselo bezpečně vyhovovat.
To příměří by Rusům umožnilo hned několik výhod:
-žádné dobývání velkých měst s obrovskými ztrátami
-Ukrajina by formálně zůstala pod kontrolou vlády uznávané Západem
-tahle vláda by nemohla uprchnout do zahraničí a tam odtud nominálně vládnout na dálku, nýbrž by i nadále doma zůstala zodpovědná za řešení problémů na neobsazených územích státu a v obklíčených městech. Což by ani náhodou nešlo bez spolupráce s Moskvou.
-Rusko by tím pádem nemělo povinnost Ukrajinu živit, zásobovat, obnovovat. To by s ponechalo Západu a Zelenskému
-takto zmrzačená Ukrajina by pro agresora přestala být hrozbou
– pokud by Kyjev s takovým příměřím nesouhlasil, pak by stačilo obklíčení velkých měst utáhnout.
-Ukrajina by si v budoucnu už sotva dovolila uvažovat o členství v NATO nebo narušit svůj neutrální status, protože Rusko by hrozilo další opakovanou tvrdou akcí. Mimochodem, všimli jste si, že Gruzie zůstala v konfliktu neutrální? Kličkování a la Minsk by skončilo jednou pro vždy
-ruské veřejnosti by šlo získání Donbasu v jeho správních hranicích a možná ještě Charkova a zbavení Zelenského všech nebo většiny mořských přístavů snadno odprezentovat jako jasné vítězství. I když by nedošlo ke kapitulaci Kyjeva.
-naproti tomu Zelenský i přes krvavé ztráty a Západ s ním, by vše mohl vyhlásit za svoje vítězství nad okupantem protože ten nedobyl ani Charkov ani Kyjev.
Takovéhle příměří si umím představit. Žádné jiné. Jinak jen už opakovaně zmíněné zhroucení a kapitulaci jedné z válčících stran.
Tuhle úvahu jsem napsal se všemi riziky, které spekulování s sebou přináší. Klidně je možné, že jsem cosi důležitého a zásadního přehlédl nebo podcenil. Nebo, že mne ranila slepota a jsem nový poručík Dub a tudíž se nesmírně ztrapním.. Absolutně snadno. Ale v té záplavě zbytečných slov, naprosto barbarské hry na city a nejnižší pudy člověka, bezbřehé nenávisti mainstreamu /viz Facebook a Twitter, kde je nyní naprosto možné jakkoliv nadávat a urážet Rusko a Putina osobně a volat po jeho a Lukašenkově zavraždění – zkuste tam ale napsat že je třeba vyvraždit všechny džihádisty/ nenacházím nikde žádné odpovědi na téma – jak to skončí? jen více či méně tupá propaganda /spíše ovšem to prvé/. Takže mi nezbylo, než se o cosi takového pokusit sám. Neuměle, s minimem informací a vhledu, ale aspoň s dobrou vůli a snahou přemýšlet a vyselektovat, co možné a je a co není a je jen propagandistickou mlhou nebo zbožným přáním!
Jestliže se ukáže, že se vlk trapně spletl, buďte prosím na něj hodní. Dělal, co mohl. A nepište mu, že je cynik. Není! Cynici netušených rozměrů jsou ti, co svět do téhle situace usilovným štvaním a rozeštváváním poslech deseti let vehnali.
Velmi dobrý postřeh.Tleskám