Neschopnost české vlády

Jak se zdá, pod náporem letních veder a stále intenzivněji se projevující ekonomické krize začínáme být my, občané zemí tak zvaného „západu“, už poněkud unaveni rusko-ukrajinským konfliktem a jeho stále zřetelnějšími dopady na náš život.

Jaroslav Štefec
Jaroslav Štefec

Udržování toho pravého válečnického nadšení, trvalé tolerance více než štědré podpory ukrajinským „uprchlíkům“ ze státních pokladen cílových zemí a „přehlížení“ rostoucích počtů incidentů mezi nimi a místními obyvateli, plynoucích z kulturních rozdílů a odlišného chápání práv a povinností, rozhodně nesvědčí ani stále neomalenější vyžadování další a další vojenské a finanční podpory ze strany prezidenta Zelenského, ani rostoucí pocit frustrace ze stále zřetelnějších dopadů našich sankcí proti Rusku na naši vlastní životní úroveň.

U nás snaze udržovat přiměřené válečnické nadšení určitě nepomáhá ani stále křečovitější a viditelně nuceně projevované nadšení vládnoucí garnitury v čele s „neviditelným“ premiérem Fialou, který vyslal několik signálů, prohlásil, že jsme ve válce a odjel se cachtat s rodinou do Chorvatska k moři.

Neschopnost české vlády cokoliv řešit vede k někdy až neskutečným absurditám. Počínaje pohádkou ministra Síkely (STAN) o hodném Německu, které ochotně utlumí průmysl a přenechá nám svůj plyn, přes svetry Adamové – Pekarové (TOP 09), přednost „zákonem chráněných“ práv menšinových akcionářů ČEZu před základními právy a potřebami většinových českých občanů pana Fialy (ODS) až po „menstruační chudobu“ pirátky Kocmanové. O stále těžší kouli na starostenské noze ministra vnitra Rakušana v podobě kauzy šéfa ÚZSI Petra Mlejnka a jeho kontaktů se stíhaným podnikatelem Michalem Redlem raději ani nemluvě.

A aby toho nebylo málo, na obzoru se rýsuje další problém. I ten bude určitě vyžadovat další sankce s dalšími tvrdými dopady na naše životy. Jejich terčem bude tentokrát ekonomická velmoc z největších, komunistická Čína. Věřím samozřejmě, že i v tomto případě se s touto tvrdou zkouškou našeho nadšení pro všeobjímající evropské hodnoty demokracie, svobody a lidských práv zdárně popereme a dáme jim přednost před možností udržet v chodu české výrobní podniky, před zajištěním tepla pro nás, naše děti a seniory v zimě, před dostatkem základních potravin a dostupnou elektřinou na svícení a pohon domácích spotřebičů. Byla by to ostuda a co by si o nás na Tchaj-wanu pomysleli.

Proč na Tchaj-wanu? Mám totiž neodbytný pocit, že na stále červenější světové mapě válek a válečných konfliktů přibude brzy další pomyslný špendlík. Jak se zdá, Čína definitivně dokončila přípravy na návrat ostrovního „odrodilce“ do své mateřské náruče. Situace je více než příznivá. Nový vojenský pakt Austrálie, Velké Británie a USA, AUKUS, je ještě v larválním stádiu a pozornost USA, stejně jako pozornost Velké Británie, jsou aktuálně směrovány k válce s Ruskem.

Otevření této „druhé fronty“ bylo podle mého názoru už před časem dohodnuto mezi prezidenty Ruska a Číny. Bude nejspíš doprovázeno velkou „odlehčovací“ ofenzívou ruské armády, která díky okamžité ztrátě zájmu Ameriky o Ukrajinu bez ohledu na západní podporu a sebestatečnější boj ukrajinských obránců dobude s novými silami zbytky dosud neobsazených území „vzbouřeneckých“ republik a uzavře přístup Ukrajiny k Černému moři.

Čínský útok na Tchaj-wan bude pravděpodobně tak rychlý a překvapivý, že její síly zničí tchajwanskou armádu a obsadí ostrov dříve, než budou USA a jejich spojenci schopni zareagovat. Navíc si nemyslím, že by USA byly ochotné jít do války, která se může naprosto nekontrolovatelně vyvinout až do fáze všeničící jaderné apokalypsy.

Čína má dnes díky nesmírně efektivní práci svých zpravodajských služeb dokonalý přehled o tchajwanské armádě a jejích slabinách a rovněž o připravených krocích USA na obranu Tchaj-wanu a jejich plánovaném narůstání. Okupační správa, kterou Čína zavede během několika dnů, bude těžit i z toho, že se jí díky zpravodajskému působení a infiltraci podařilo dostat na mnoho významných pozic tchajwanské podnikatelské sféry, společnosti i politiky zastánce připojení, kteří jí půjdou na ruku. Má s tím ostatně více než bohaté zkušenosti z Hong-kongu.

Je důležité si uvědomit, že Čína vítězství nad Tchaj-wanem potřebuje. Ani ne tak z ekonomických, jako spíše z ideologických důvodů. I v čínské společnosti se totiž v poslední době projevují známky recese jak v ekonomické, tak i v sociální sféře. Její vedení musí čelit rostoucím nepokojům a protestům, i poklesu důvěry ve správnost komunistické ideologie. A stejně jako „válka proti nacismu“ na Ukrajině posílila pozici Putina v očích občanů Ruska, tak válka, jejímž výsledkem by bylo historické navrácení Tchaj-wanu Číně, by znamenala obrovské ideologické vítězství Čínské komunistické strany a jejího generálního tajemníka v očích většiny Číňanů.

A co na to vláda ČR, dnes už zcela zanedbatelného státečku bez vlastní ekonomiky, zahraniční politiky a armády, o jejíž názor nestojí nejen spojenci, ale dokonce ani nepřátelé? Předpokládám, že i v tomto případě totálně selže. Na rozdíl od většiny států světa, které si odmítly vybrat stranu, jsme nedokázali zůstat neutrální vůči válce Ruska a Ukrajiny. A nedokážeme to ani v případě Číny.

My už jsme si totiž vybrali. Jsme hrdí „Tchajwanci“, bez ohledu na fakt, že nás to přijde velmi draho. Řečeno slovy sira Humprhreyho, tajemníka fiktivního premiéra Velké Británie Jima Hackera z geniálního seriálu ´Ano pane premiére´: „Zasahování do sporů cizích států je neodvratnou cestou do pekel!“

Ostatně stejnou cestou do pekel je zbavit vlastní armádu podstatné části alespoň jakž takž funkční bojové techniky, ručních zbraní a munice tváří v tvář hrozícímu celoevropskému konfliktu. To je krok, hodný skutečného mistra strategie. Nebo aspoň mi(nis)stryně.

Autor: , zdroj: https://bit.ly/3KaB98l

5 5 hlasy
Hodnocení článku
1 komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 1 měsícem

Vláda je jen parta liberálních propagátorů a transatlantických slouhů to se ostatně děje po převratu neustále že funkce dostávají zasloužilí straníci. Na ministerstvech by měli být znalci daného resortu. Možná Čína nezaútočí nebo je tam strana která se chce k nim připojit. Jinak mají vícero možností jak si poradit.