Rusko, ŠOS* a mezinárodní terorismus

Summit ŠOS v Samarkandu přinesl nejen přijetí Íránu do této organizace, ale byl také doprovázen pravidelnou hysterií USA. Washington nakonec prohlásil, že vidí svůj strategický cíl v “oddělení” středoasijských ekonomik od ruské.  Americký senát znovu projednával na začátku summitu možnost prohlásit Rusko za sponzora terorismu.

Rostislav Iščenko
Rostislav Iščenko

Podle “dělby práce” mezi mocenskými orgány USA je v zásadě na ministerstvu zahraničí, aby takové rozhodnutí učinilo. Opakovaně jsme však byli svědky toho, jak američtí jestřábi využívají Kongres k přijímání zákonů, které nelze prosadit obvyklým způsobem v exekutivě.

Je třeba poznamenat, že americký politický systém se vyznačuje velmi vzácným eklekticismem. Není neobvyklé, že v USA napadnou nebo si dokonce uzurpují výsady jedné vládní složky resorty zcela jiné.  Například George Bush mladší, který snil o svržení Saddáma Husajna, ale neměl v Kongresu dostatek hlasů pro válku, oznámil, že v Iráku provádí speciální operaci, aby zabránil místnímu režimu vyvíjet bakteriologické zbraně hromadného ničení. Pouze Kongres má pravomoc vyhlásit válku, ale prezident není omezen v tom, aby vedl vojenskou operaci jakéhokoli rozsahu s co nejrozsáhlejšími cíli, pokud není nazývána válkou.

Demokratická většina v Kongresu zase pravidelně vydává zákony, jež znemožňují prezidentu Trumpovi, aby mohl využívat své ústavní pravomoci s odůvodněním, že mu musí být zabráněno, aby  zásadně měnil domácí i zahraniční politiku. Existuje také Nejvyšší soud, který na základě “nově zjištěných okolností”, a vlastně i díky neustálým změnám poměru sil uvnitř samotného soudu, může téměř donekonečna přezkoumávat a znovu posuzovat ústavnost stejných úkonů administrativy i Kongresu.

Letos se demokraté pokusili zavést nové know-how: protože většina Nejvyššího soudu nepodporuje jejich představu o právu na svobodný potrat a není důvod se domnívat, že některý ze soudců brzy zemře a bude možné změnit poměr sil jmenováním nového, začali radikální demokraté prostřednictvím médií prosazovat myšlenku, že pokud je některý soudce Nejvyššího soudu zpátečnický a nejde s dobou, lze jeho názor, stejně jako názor celého soudu, zcela ignorovat.

A tak, když americká administrativa tvrdí, že Rusko nemůže být prohlášeno za sponzora terorismu, protože by to znamenalo nevratné zvýšení sázek v globální hře, přičemž by došlo k úplnému přerušení kontaktů mezi oběma znepřátelenými skupinami států, americká legislativa naopak požaduje úplnou blokádu nejen samotného “sponzora terorismu”, ale jakékoli země, která s ním udržuje normální vztahy. V případě Ruska by to znamenalo, že by se USA musely samy zablokovat před dvěma třetinami planety.

Washington má však jiný cíl: nechce se odříznout od větší části lidstva, naopak chce získat nad touto částí lidstva plnou a neomezenou kontrolu. Z tohoto důvodu a v této fázi považuje Bidenova administrativa tak radikální krok, jako je prohlášení Ruska za sponzora terorismu, za předčasný. Situace se však rychle mění. Nelze vyloučit, že za pár měsíců nebude mít administrativa proti této iniciativě námitky. Radikálové se zatím snaží prosadit ji v Kongresu. Potřebují dostatek hlasů v obou komorách, aby přehlasovali hypotetické prezidentské veto.

Nemyslím si, že by administrativa odolávala radikálům dlouho. Za prvé, v předvečer voleb do Kongresu potřebují demokraté hlasité “vítězné” iniciativy, které by přitáhly pozornost radikálně-patriotických voličů. Za druhé, tento přístup (ničení struktury mezinárodních vztahů, ničení jasných pravidel hry) je charakteristický pro americkou politiku posledních desetiletí.

Od té doby, co Rusko a po něm i Čína začaly stále víc prosazovat své zájmy prostřednictvím mechanismů různých mezinárodních organizací, USA přijaly koncepci, podle níž mají právo na další existenci pouze ty mezinárodní struktury, v nichž mají USA neomezenou převahu. Tam, kde má Washington krátké ruce, raději ničí a sílu práva nahrazují právem síly. Kalkulace je založena na vojensko-politické a finančně-ekonomické převaze Západu. A přestože se tato výhoda stává den ode dne chatrnější, USA se své strategie ničení systému mezinárodního práva nevzdávají.

V posledních měsících se tyto manýry dostaly už i na půdu OSN. Neudělování víz ruským diplomatům (včetně delegace vedené ministrem zahraničí) se stalo chronickou záležitostí. Není těžké odhadnout, že dříve či později Moskva ztratí možnost účastnit se činnosti OSN, protože prostě nebude mít v této organizaci akreditované diplomaty. To je hrubé porušení povinností USA jako hostitelské země OSN, ale, jak víme, hlavou zeď neprorazíš.

Rusko samozřejmě může existovat mimo OSN i bez OSN, ale OSN nemůže existovat bez Ruska (jaderné, energetické a surovinové velmoci). Ale, jak již bylo řečeno, USA nemají sílu jednat s mezinárodním společenstvím jako celkem, a proto se snaží zničit systém mezinárodního práva, který má oporu v OSN a v organizacích systému OSN, atomizovat svět, aby mohly jednat s každým státem zvlášť.

Nemůžeme zabránit zničení systému mezinárodního práva. Je již stejně okleštěn a z větší části zničen nebo paralyzován. Rusko a jeho spojenci však mohou začít budovat nový systém mezinárodního práva, k němuž se zbytek lidstva (pokud mu bude souzeno přežít) připojí v důsledku vítězství Ruska a Číny v probíhající třetí světové válce.

Připomeňme si, že OSN vznikla z původního vojenského bloku: OSN byl název zemí protihitlerovské koalice. Na konci války, když bylo jasné, že země Osy prohrávají, vyhlásila Organizace spojených národů záměr vytvořit organizaci, jejímž hlavním cílem by bylo předcházet válkám, zprostředkovávat mír a bojovat proti nevyprovokované agresi. Bylo deklarováno, že státy, které vyhlásí válku Ose, se budou moci k organizaci připojit, a tak na přelomu let 1944 a 1945 došlo k hromadnému vyhlašování války Německu a Japonsku.

Podobný blok nyní vzniká kolem formálně nevojenské (ale vojenskou spolupráci mezi členy podporující) Šanghajské organizace pro spolupráci. Tato struktura, původně vytvořená Ruskem a Čínou k boji proti americkému pronikání do Střední Asie a k ochraně společných zájmů v regionu, se nyní rozšiřuje i mimo euroasijský kontinent a postupně nabývá globálního charakteru.

V případě, že by Američané OSN zlikvidovali, Rusko a Čína již budou disponovat vlastní alternativní strukturou s podobnými úkoly a pravomocemi, ale bez destruktivního vlivu USA a jejich spojenců. Tato organizace  je atraktivní, fronta na vstup se už protáhla na několik let. Moskva a Peking mají v současné době rozhodující vliv na pohyb v této frontě. ŠOS navíc existuje pouze jako společný rusko-čínský projekt. Ani Peking bez Moskvy, ani Moskva bez Pekingu to nezvládnou.

Každý potřebuje řád a pravidla hry. I Spojené státy – až bude jejich neschopnost dominovat zřejmá i jejich vlastním elitám – budou potřebovat ucelený systém mezinárodního práva, který by je mohl v budoucnu ochránit před nepříjemnými překvapeními. Rusko a Čína mají šanci vytvořit takový systém daleko dříve, než budou jejich političtí protivníci schopni vytvořit něco, co by se mu alespoň vzdáleně podobalo. Jinými slovy, Moskva a Peking mohou v dohledné době zajistit své finanční, ekonomické a vojensko-politické nadvládě ve světě právní základ.

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: UkrjainaRu, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*ŠOS = Šanghajská organizace pro spolupráci

Mezivládní organizace, která byla založena 15. 6. 2001 představiteli Číny, Ruska, Kazachstánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu.

V roce 2017 byla přijata Indie a Pákistán.

Pozorovatelé: Afghánistán, Bělorusko, Mongolsko.

Partnerský dialog vedou: Arménie, Ázerbájdžán, Kambodža, Nepál, Srí Lanka a Turecko.

Úřední jazyky: ruština, čínština

4.2 5 hlasy
Hodnocení článku
2 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 16 dny

Ono by to s tím terorismem bylo jinak kdo stvořil ISIS a podporoval je jak to bylo s 11 zářím a myslím že Rusové důkazy mají. USA nezabrání vzniku jiného světa založeném na mezinárodním právu.

Hokarc
Hokarc
před 16 dny

My jsme odsouzeni žít v Evropském utrpení, ale když už se nemůže dařit nám, přejme to alespoň druhým.