Otevřený dopis Věře Kunderové

Vážená a milá paní Kunderová,

v záplavě písemných reakcí na oznámený skon Vašeho manžela jsem nezaznamenal jediný pokus o omluvu za trapnou akci československé rozvědky zničit pověst člověka, který se svojí uměleckou existencí postavil proti normalizační totalitě.

A je za co se omlouvat!

Bez aktívního souhlasu tehdejšího vedení republiky k použití falsifikátu vyrobeného oddělením „aktivních opatření“ 1. správy MV proti Milanovi Kunderovi by se režimní poskok A. Hradílek, toho času na ÚSTRKu s Petrem Třešňákem a šéfredaktorem M. Šimečkou z Respektu neodvážili zveřejnit sprostý pomlouvačný článek. Hradílek si tím navíc „řešil“ problematickou rodinnou účast na staré kauze.

Úkolem zničit důvěru a pošpinit Kunderovu občanskou minulost byl po vaší emigraci zcela určitě pověřen tehdejší náčelník odd. dezinformací první správy MV – neboli rozvědky. Soudruzi se dali do práce. Studentským vedoucím koleje, kde byl v padesátém roce zatčen agent chodec, Miroslav Dvořáček, byl „objekt“  Milan Kundera! Papír používaný v padesátých letech též nebyl problém získat ve speciální laboratoři STB, psací stroj z té doby rovněž ne a vhodný text údajného oznámení už vůbec ne.

Avšak přece, objevil se zádrhel.

Vymyšlený příslušník SNB, který měl inkriminovaný záznam udělat, nedokázal na protokol uvést číslo Kunderova OP z roku 1950! Jakpak by také mohl, když se poté v padesátých letech měnily občanské průkazy všem obyvatelům ČSSR, aniž by byla zaznamenávána čísla starých, již odevzdaných průkazů. Je třeba také vzít na vědomí, že v padesátých létech se bez identifikace prostřednictvím OP nikdo neobešel a nemohlo být s člověkem vůbec úředně jednáno.

Šlo tedy o závažný nedostatek v připravované kompromitační akci. Uvést na dokument vymyšlené číslo bylo zcela jistě velice riskantní. Co kdyby Kundera úplnou náhodou vlastnil historický doklad s pravým číslem? To by umožnilo přátelům ve Francii celou nepovedenou akci mezinárodně zesměšnit. Tak se stalo, že odpovědného soudruha za přípravu akce (říkejme mu třeba pplk. Rossi) nečekala na závěrečné poradě pochvala. Spis byl rozhodnutím vedení založen do Kunderova svazku, který už STB dávno vedla, a tím uložen k ledu.

Vnitrácký podvrh, který svou nevěrohodností neobstál před normalizačním politickým vedením státu, se po desítkách let najednou hodil k pošpinění slavného umělce. Nad detaily, které vylučovaly pravost dokumentu, zřejmě ze závisti a nenávisti ke Kunderovi, se česká média ani nepozastavila.

V době, kdy zmíněný skandál otřásal českými ‚sdělovadly‘ jsem na zjevnost podvrhu veřejně upozorňoval, ale nebylo to nic platné.

Tímto otevřeným dopisem bych chtěl uvést do pohybu proces očisty dobrého jména M. Kundery, aby se mu konečně dostalo omluvy za nehorázné a nezasloužené hanobení jeho památky.

Upřímně s Vámi soucitím a přeji Vám hodně síly a víry.

S úctou a obdivem

Jaroslav Furman (alias Jiří Urban, postava z knihy HOŘKÝ  SAMET)

*

Zdroj: Outsidermedia, na dobové fotografii je spisovatel Milan Kundera se svojí ženou

3.8 5 hlasy
Hodnocení článku
9 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Primak
Primak
před 8 měsíci

Existuje na světě ještě jedna země – kromě té naší – která pláče nad tím, že byl dopaden agent špión, který vnikl do vlastní země s úkolem jí škodit?

kutnohorsky
kutnohorsky
před 8 měsíci

Myslím, že pan Kundera se se svou minulostí vyrovnal a částečně už zapomněl. Téměř vždy zemře hodný, starostlivý, pracovitý, milující… člověk. Kdo asi by se dnes za prohřešky 50. let omlouval. Je jiný režim a aktéři jsou dnes hodní, starostlivý, pracovití…(pod drnem). Nechme je spát a neotravujme paní Kunderovu, k tomuhle se v době jejího smutku… Číst vice »

danny
danny
před 8 měsíci

Takových soudruhů, kteří s nadšením u nás v 50. letech zaváděli lidovou demokracii do praxe a v 60. náhle prozřeli (vsadili na špatného koně) byla celá hromada. M. Jakeš chvíli před smrtí vzpomínal, jak s nimi “socializoval vesnici” a několik jmen pozdějších disidentů (dnes pracovníků ÚSTR a podobných institucí) uvedl. Dodnes na veřejnosti straší Pithart, Rychetský. Další vysocí funkcionáři KSČ… Číst vice »

Karel2002
Karel2002
před 8 měsíci
Odpověď uživateli  danny

Pithart patří ke KDU-ČSL, takže ho musí mít pražská kavárna (milion chvilek…) ráda. Pavel má daleko větší máslo na hlavě než Pithart a také ho milují.

Karel2002
Karel2002
před 8 měsíci

Slyšel jsem, že Kundera se s Havlem občas hádal. V současné době je důležité, na jaké straně barikády člověk v minulosti stál a stojí i v současnosti. Třeba agent Pávek nemá žádné kádrové problémy.

Václav Dvořák
Admin
Václav Dvořák
před 8 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Konflikt mezi Havlem a Kunderou vznikl prý tím, že Kundera, který tehdy vedl katedru scénáristiky a dramaturgie na pražské FAMU nepřijal do studií Václava Havla pro nedostatečný talent. Poznal grafomana a to se Američany vybranému budoucímu prezidentu zmrzačeného Československa nedělá. Havlovo okolí se po 89´ začalo Kunderovi mstít a Kundera zhnusen vývojem v zemi přilnul k Francii… Číst vice »

Prodost
Prodost
před 8 měsíci
Odpověď uživateli  Václav Dvořák

Ano pane Dvořáku. Pocházím z prostředí, kde ti starší (mně tehdy bylo asi 17 let a kdo by se se mnou bavil o vážných věcech) se spolu důvěrně znali. Jména uvádět nebudu, uvedu jen, že jde o absolventy FAMU, absolventa AVU (švagr), atd. (vesměs už neboštíci) a že spolu komunikovali ještě v exilu (Francie, Kanada, atd.)… Číst vice »

Primak
Primak
před 8 měsíci
Odpověď uživateli  Prodost

Škoda jen, že ta věc s Havlem odradila Kunderu se vrátit. A tak se Kundera pak ještě více uchýlil pod křídla francouzského guru Bernard-Henri Lévy, jenž je za každou “spravedlivou” revolucí v Evropě a přilehlé Afriky. A asi díky tomu v něm zamrzla ta původní rusofóbie. Jinak by asi nemohl podepsat ten dopis “intelektuálů” – a… Číst vice »

Prodost
Prodost
před 8 měsíci

Dnes se panu Kunderovi dostane tak leda “satisfacky”, protože poměry padesátých let se vrátily a to včetně protagonistů, kteří ty původní originály připomínají tak, až z toho jde mráz po zádech. Je mi líto…pouze střelka politického kompasu ukazuje opačným směrem, což však tomuto “živočišnému druhu” zjevně není na překážku