6. 8. – Životická tragedie

napsal Adam

Vlkův úvod:

Je to jen pár minut, co jsem otevřel mail od Adama. Který musí hned teď k vám na sklo. Protože den 6.8. není jen den výročí svržení atomové bomby na Hirošimu! Ale také dnem kdy komanda SS vyhladila obyvatele obce Životice. Jako pomstu za předchozí útok partyzánů. Je velmi dobře , že tuto událost Adam připomenul. Jednak proto, že se ho to týká osobně, jk si přečtete, ale především kvůli tomu, že tohle je dnes zcel a záměrně vytlačováno a potalčováno.

Právě jsem totiž před pár minutami četl, že na vzpomínkové slavnosti k Hirošimě, kde se účastnil také generální tajemní OSN Gutterres, bylo při oficiálních projevech jím osobně o japonskými představiteli oficiálně jmenováno Rusko, ale zamlčeno, který že stát tu bombu na Hirošimu vyrobil a svrhnul… V takovéhle době pokřivených zrcadel, dvojích standardů, gumových pravidel a selektivní paměti žijeme. Proto přidávám dnes další článek o životické tragedii.

Životice 6. 8. 1944 – aneb životická tragédie

Životice – obecněji – životická tragédie

Za mně masakr nevinných lidí, kteří chtěli jen jediné – přežit válku.
Dnes, je to dlouhých 79 let od masakru v nedaleké obci (dnes část Havířova), který hluboce zasáhnul i mou rodinu.

Maminka v době války žila s rodiči v Životicích a neblahý osud postihnul i je.

K ránu na 6. 8. v rámci odvetné akce na stále častější činnost partyzánů, Němci obklíčili neprodyšně dědinu a vybírali všechny muže, kteří nepodepsali volkslistu, načež je bezcitným způsobem většinou kousek za domem, nebo na okraji lesa – zastřelili. Volkslista bylo prohlášení o slezské národnosti, což v praxi znamenalo určité výhody, mezi jinými lepší mzdu, větší příděly jídla a na straně druhé hrozbu služby ve Wermachtu. S těmi, kteří podpis odmítli, bylo zacházeno jako s občany druhé kategorie, tedy jednak měli nižší plat, stejné to bylo s potravinovými lístky a damoklův meč pronásledování visel nad hlavami. Zároveň byli považování za nespolehlivé živly, jednalo se především o Poláky. Uvědomme si, že v té době na území Těšinského Slezska domácí obyvatelstvo tvořili většinově lidé polské národnosti.
I pro mého dědu během srpnového rána přišli. Nepodepsal volkslistu. Esesáci v uniformách doprovázení pomocnou stráží. Bábi později vyprávěla, že netušila, co se vlastně děje, utěšovala se myšlenkou, že ho vyvádějí jen na výslech, vzhledem k předchozím událostem, kdy partyzání napadli hostinec U Mokroše, kde se občas navečer scházeli pohláváři SS.

Na partyzány měla taky svůj názor, který byl dalek od romantizujících poválečných představ, o tom snad někdy jindy.

Uslyšela vzdálenou střelbu, ovšem opět se utěšovala, že snad někdo provádí hon na přemnoženou zvěř? Zkrátka a dobře dlouho nevěděla, co se s jejím manželem, mým dědečkem stalo.

Ve skutečnosti jej sebrali a spolu s dalšími čtyřmi chlapy jej odvedli na okraj lesa … Zabili ho jako přemnoženou zvěř. Jako psa. Dodnes toto místo označuje pomníček, pomníček zbytečné, nelítostné smrti. Nevinných lidí.

Tato událost měla hluboký vliv na celou rodinu. Spolu s dědou tehdy zemřelo na 40 (přesně 36), chlapů přímo z Životic i z přílehlého okolí. Někteří se stali obětí zcela náhodou, cílem vyvražďovací akce byly přece Životice, ovšem když se kácí les, létají třísky, takže i chlapi z Těrlicka či Horní Suché … Ovšem obětí bylo více, část lidí se ocitla v koncentrácích, odkuď se jich vrátil jen zlomek.

https://cs.wikipedia.org/…die

Bábi o celé věci nerada vyprávěla, chtěla mít svůj klid, mám za to, že v jistém smyslu se s tím do konce svého života nevyrovnala. To mělo vliv i na mou maminku, těžký rubáš rodinného mlčení nebyl zrovna ideálním místem pro hlubokomyslné konverzace.

Komunisté celou věc po válce, jako mnoho jiných, docela zneužili a tak jsem měl hlubokou nechuť se k celé věci vracet. Pikantní na celé věci bylo třeba odstarnění kříže z pomníku zavražděným … Ale vracet se musím, protože už z úcty k památce mého dědečka. Aby jeho smrt nebyla zbytečná.

Tolik k dnešnímu výročí, které si musíme připomenout, neboť nedaleko od nás zuří zcela zbytečná a krutá válka se vším, co k ní patří, tedy i vraždění nevinných. S tím se musí přestat, co nejdříve. Snad toto zamýšlení aspoň trošku tomu napomůže.
Tož toliko …
**

Zdroj