Alexander Dugin: Liberalismus…

Pravděpodobně všichni myslící lidé se shodnou na tom, že v 90. letech se státu v Rusku zmocnili nepřátelé, kteří nad ním – nad celou naší společností – zavedli vnější kontrolu. Její zobecňující název je liberalismus. Ne nějaký „špatný liberalismus“, „zvrácený liberalismus“, „pseudoliberalismus“, ale prostě liberalismus. Jiný druh liberalismu neexistuje.

A ruští liberálové se stali moduly této okupační sítě. Putin se od svého nástupu k moci v roce 2000 pomalu dostává z této situace. Velmi pomalu. Pomalu. Téměř nepostřehnutelně. A stále jsme na této cestě. S každým krokem – s každou změnou – v Putinově politice (a všechny jsou zaměřeny na posílení suverenity Ruska, tedy na jeho osvobození zpod vnější kontroly, a tedy na deliberalizaci naší společnosti a našeho světonázoru) se od nás odlupuje nějaký segment liberálů.

Nejprve již zapomenutí Berezovský a Gusinskij. Potom Chodorkovskij. Potom po roce 2014 první masová strana. Potom po 24. únoru 2022 ještě masovější strana. Ale to není všechno. Teprve nedávno, po tragických událostech v Palestině, se od ní odtrhla skupina pravicových sionistů, do poslední chvíle věrných Putinovi. A tak se budou znovu a znovu oddělovat. Sítě liberálů jsou tak působivé a silné, že je obtížné se s nimi vypořádat, zvláště Putin zvolil strategii jejich velmi postupného vytlačování. Dokonce ani není jasné, kdo vymře dříve – oni nebo ruské obyvatelstvo. Ano, zestárnou a odejdou nebo odejdou do zahraničí. Ale berou s sebou i celé ruské generace, zkorumpované, sražené k zemi, podplacené, nakažené virem, poblázněné a svedené na scestí. Takže takhle.

Možná Putin celkově vyhrává tím, že se vyhýbá tvrdosti – mršina odchází z Ruska sama a po částech. A žádné represe, žádná odpověď za to, co udělal. Ale definitivně ztrácíme historický čas, který měl náš národ k obrodě, ke vzpamatování. Natahování deliberalizace je také oprávněné (možná), ale strategicky se stává nebezpečným. Doufáme přece, že se společnost očistí od vnější ideologické kontroly. Ne proč by měla? Ano, hrdinové se vrátí z fronty (i když ne všichni…), dojde k existenciálnímu probuzení a ruské upřímnosti.

Ale co budou dělat na domácí frontě, když tam tón stále udávají nějací podlí darebáci z předchozího cyklu? Vzbouřit se je nemožné a nesprávné, ale podřídit se také není správně – toho si neváží sám sebe. A hlavně: kdo ukáže našim hrdinům cestu? Kdo je povede? Kam? Jak se budou lidé ze zákopů v mírové realitě orientovat? Vždyť nebyli vychovaní, vzdělaní, vyškolení…. Hodně si povídám s našimi vojáky – dobrovolníky, dodavateli, různými ochránci zákona….

A opět nejsou žádné příručky v zákopech, na frontách. Žádné jasné vysvětlení, proti komu bojujeme, proč bojujeme, za co bojujeme, co je to Vítězství? Lidé už zemřeli a stále není jasné za co. No ne za Abramoviče, ne za obchod s obilím, ne za blaho elit? Zřejmě za něco jiného… A za co, to vlastně úřady neřeknou, bojí se. Obává se, že očista, deliberalizace se stane radikálním imperativem. Chce si nechat mezeru na zvrat. Putin dělá všechno tak pomalu, že vytváří iluzi, že se možná všechno vrátí k normálu. Ale ono se to nevrátí.

Proto musíme postupovat rychleji. Putinovým způsobem. Ale stále rychleji. Musíme rychle změnit stav věcí v kultuře, vzdělávání, informacích a politickém životě. To, co je tam teď, vůbec neodpovídá podmínkám SVO na konci druhého roku. A právě to je důležité. Tento stav samozřejmě neodpovídá aspiracím a náladám tradicionalistů a vlastenců. Ale neodpovídá ani lidem orientovaným na pohodlí a klidný život. A ti, kteří jsou za “pokrok” (ať už pod tím rozumí cokoliv), opět neodpovídají. A neodpovídají jim ani ti, kteří jsou za sociální spravedlnost, která dnes v Rusku neexistuje (nebo téměř neexistuje). Status quo se nikam neposouvá. Všichni podporují Putina jen v naději na změnu. Jaká stabilita, když je zde válka, a tu je třeba především vyhrát. A teprve potom stabilita. A ne naopak.

**

Alexandr Dugin, Armádny magazín Sk

*

A. Dugin je ruský vlastenecký filozof a publicista. Je na seznamu osob, které pro svůj mimořádný vliv na ruskou společnost nejvíc překáží neokolonialistickým elitán v USA, Spojeném Království a NATO, které chtějí ovládnout Planetu a rusko jim v tom překáží. A samozřejmě bytostně vadí dnešnímu kyjevskému nacistickému režimu. Na Dugina byl zorganizován atentát, ale on náhodou přežil, nacističtí atentáníci z Ukrajiny omylem zabili jeho dceru (foto nahoře) .Některým českým politikářkám a politikářům se to tak líbilo, že se museli veřejně exhibovat svým nenávistným orgazmem.