My, občané Protektorátu,

Co v této souvislosti nám autoři textu seriálu zapomněli nebo „zapomněli“ říci? Pan prezident Beneš předpokládal, že opustí republiku až někdy koncem října 1938. Tlaky z Německa na to, aby opustil republiku co nejdříve, byly však příliš silné. „Již 1. října 1938…maršál H. Göring řekl oficielně dr. Mastnému, československému velvyslanci v Berlíně, že Německo by nemohlo dovolit, abych po Mnichově podržel úřad prezidenta republiky.Nebude prý vůbec se mnou jednat. Naznačil zároveň, že jestliže nebudu ihned rezignovat, bude prý Německo postupovat vůči Československu při uplatňování mnichovské dohody s naprostou bezohledností.“ (Dr. E. Beneš, Paměti, str.73).

Podobná prohlášení i hrozby přicházely z Německa i z jiných míst, například tak učinil i státní tajemník Weizsäcker ze zahraničního ministerstva berlínského A. Heidrichovi, našemu delegátu zahraničního ministerstva. Z uvedených důvodů se prezident E. Beneš rozhodl opustit svůj úřad. Ještě před tím však jmenoval novou vládu, jíž 5. října dopisem oznámil svůj odchod z prezidentské funkce. V republiku však měl v úmyslu opustit někdy po 28. říjnu. Ale tlaky z Německa sílily. Nová pražská vláda, zastrašena hrozbami z Berlína, mne zvláštními vzkazy žádala, abych opustil zemi, jak jen nejdříve budu moci. Proto se E. Beneš rozhodl odjet z Československa do Londýna již 22. října 1938 (E. Beneš, Paměti, str. 75).

„Nereálnou se ukázala snaha vypravit pro prezidenta vojenské letadlo. Záležitost vyřešil prezidentův synovec Bohuš Beneš, syn prezidentova bratra Vojty. Ten přiletěl malým najatým letadlem do Prahy a v noci z 22. na 23. října přepravil prezidenta utajeně do Anglie a ubytoval ho ve svém domě na londýnském předměstí Putney (Patny).“ (Z článku paní prof. PhDr. Věry Olivové, DrSc., Pomnichovské dny prezidenta Beneše)

Takže nešlo o nějaké civilní letadlo, jak navozoval obraz letadla v seriálu, ale malé najaté letadlo, kterým přiletěl synovec pana prezidenta E.Beneše, Bohuš Beneš, z Londýna.

Lze považovat za velké štěstí, že pan prezident opustil Prahu již tehdy. Je velkou otázkou, zda by bezpečně mohl odletět v pozdějších měsících. Brzy po okupaci zbytkového Československa Německem se německé zvláštní služby začaly zajímat o příbuzné dr. E. Beneše. Značnou část jeho příbuzných zatkly a věznily v koncentračních táborech. Někteří z nich se po osvobození již nevrátili do svých domovů, byli umučeni k smrti.

Tažení proti prezidentu E. Benešovi pokračuje již dlouhá léta. U jeho zrodu stál sám velký Adolf. Jeho „nástupci“ tuto nenávist zdědili, dále zachovávají a šíří. V současnosti se projevuje i voláním po zrušení „Benešových dekretů“. Jednou možná i uslyšíme, kéž bych se mýlil, že Beneš „popad Hanku, vykrad banku“ a uletěl.

Co nám přinesou další díly seriálu? Doufejme, že i kus pravdy o této době, i když název seriálů „My, občané Protektorátu“ nezní nijak slibně. Být občanem, s přiměřenými občanskými právy a povinnostmi, v německém protektorátu, nebylo reálně ani možné. Český národ měl být po vítězné válce zlikvidován. Jak občané protektorátu, jak zní titulek seriálu, mohli jako občané být po válce masově postaveni bez dalšího ke zdi a popraveni? Doba trvání protektorátu byla přípravou a současně počínající genocidou českého národa. R. Heydrich, zastupující říšský protektor, brzy po svém nástupu do funkce na podzim roku 1941, prohlásil, že Čech již zde nemá co dělat a že naše historické sídelní území bude osídleno výhradně Němci.

**

Připravil Dr. O. Tuleškov, České Národní Listy