Velká vlastenecká válka a euroasijský bezpečnostní systém

Dnes, 22. června, uprostřed třetí polo-horké války (nebo čtvrté, pokud se za třetí považuje studená válka), si tradičně připomínáme první den Velké vlastenecké války – den, kdy byl SSSR, který se tomu téměř dva roky šťastně vyhýbal, donucen vstoupit do druhé světové války.

Rostislav Iščenko
Rostislav Iščenko

V povědomí našich lidí představuje Velká vlastenecká válka, která je v podstatě jednou z etap druhé světové války, zcela samostatný vojenský konflikt. Proto prozápadní opozice ve snaze “převychovat” lid vždy raději mluvila o druhé světové válce a Velkou vlasteneckou válku pokud možno ignorovala.

Opozičníci, jakožto lidé nepříliš inteligentní a jednostranně vzdělaní (a mnozí z nich naprosto nevzdělaní, jednoduše: “detektiv s diplomem, detektiv bez diplomu”), bez okolků prosazovali dlouholetý západní trend výkladu. Co chtěl Západ získat zamlžováním podstaty Velké vlastenecké války? To ho přece nijak nezatěžovalo v jeho nutkavé potřebě bagatelizovat a posléze zcela popírat roli SSSR při vítězství nad nacismem (byť jen v obecném rámci druhé světové války).

V tomto případě se totiž Západ snažil skrýt samotnou podstatu Velké vlastenecké války jako kolektivního tažení sjednocené Evropy (k němuž se jen nešťastnou shodou okolností nemohly připojit Británie a USA) proti Rusku. Tímto způsobem se Velká vlastenecká válka zásadně liší (jako etapa) od zbytku druhé světové války. Není náhodou, že u nás nikoho nenapadne nazývat ji “sovětsko-německou” (což je název zaváděný Západem s pomocí Ukrajiny).

Na rozdíl od války s Japonskem, kterou považujeme spíše za etapu druhé světové války než za Velkou vlasteneckou válku, tato válka nebyla a nemohla být sovětsko-německou válkou. Spolu s Wehrmachtem až téměř do samého konce války (tedy do přelomu let 1944-45) bojovaly i spojenecké jednotky Německa, a to v celkovém počtu přes milion mužů. Ne všechny se prosadily na východní frontě (i když většina z nich tam bojovala), ale tím, že se nacházely na jiných válčištích, uvolňovaly vlastně německé divize pro východní frontu.

K tomu, aby mohli udržet milion mužů ve zbrani trvale, regulérně, po tři nebo čtyři roky, a doplňovat nevratné a sanitární ztráty, museli němečtí spojenci mobilizovat celkem nejméně pět milionů mužů (ve skutečnosti mnohem více), což je hodně i ve srovnání s počtem Wehrmachtu a Rudé armády.

Faktem zůstává i to, že se nejednalo o první takto sjednocené tažení Západu proti Rusku.

První závažnější střet mezi ruským státem, který právě obnovil Ivan III., a Litvou vedl k porážce Litevského velkoknížectví a jeho okamžitému spojení s Polskem do Rzeczpospolité (předchozí unie udržovaly Polsko a Litvu jako samostatné státy spojené dynastickou unií, přičemž polskou a litevskou korunu zpočátku nosili různí lidé, byť blízcí příbuzní). Cílem tohoto spojení byla válka s Ruskem a výsledkem bylo půldruhého století válek mezi Ruskem a Rzeczí polsko-litevskou, které skončily jejím snížením do pozice vazala Ruské říše (s následnou úplnou likvidací polsko-litevské státnosti o jeden a půl století později).

Rzeczpospolita polsko-litevská byla v té době největší říší, která zabírala až třetinu evropského kontinentu a aktivně lákala Západoevropany (především německé, ale i francouzské žoldnéře) do svých válek s Ruskem. Navíc – Jagellonci, kteří ve Varšavě prozatímně vládli, ovládali Uhry a Čechy s Moravou a Slezskem a Vasové, kteří je nahradili, byli zpočátku také švédskými králi (to znamená, že jim patřila polovina Skandinávie a Finsko navíc).

Ještě před nástupem dynastie Vasa, během livonské války, však Rzeczpospolita polsko-litevská, která byla v nepřátelství s livonskými rytíři, vystoupila proti Rusku v jejich prospěch, čímž okamžitě získala podporu Švédů, kteří s ní sice soupeřili o kontrolu nad baltským obchodem, ale rychle zapomněli na všechny své problémy a nároky, jakmile se objevilo na obzoru Rusko.

“Evropské veřejné mínění” fungovalo i během livonské války. Byl to právě postoj “celého světového společenství”, který přiměl korzáry najaté Ivanem Hrozným k obraně ruských pozic v Pobaltí, aby nakonec odmítli sloužit carovi (navzdory celkovému úspěchu a oboustranné výhodnosti spolupráce).

Situace se opakovala i v Čase útrap. Švédové a Poláci – i když se ve skutečnosti vzájemně nenáviděli – se spojili proti Rusům a za pomoci německých a francouzských žoldnéřů se opět pokoušeli rozvrátit Rusko.

Dokonce i Karel XII., s nímž Rusko vstoupilo do války v rámci koalice (s Dánskem, Saskem a Polsko-litevským společenstvím), si v době, kdy vtrhl do Ruska (s deklarovaným cílem zničit a rozkouskovat ho), již podmanil celou východní a střední Evropu, dosadil na polský trůn Stanislava Leszczynského a financoval svou armádu (a válka skutečně vyžaduje obrovské sumy peněz) nejprve francouzskými a poté britskými dotacemi. Britové se dokonce pokusili podpořit Švédy v závěrečné fázi války vysláním eskadry na Balt s cílem porazit ruské loďstvo.

Myslím, že Napoleonovu invazi nebo krymskou válku nemusím ani připomínat. I na konci první světové války pracovali “spojenci” Ruska na podkopání moci carské vlády téměř aktivněji než Němci. Němci živili bolševiky a další revoluční radikály, kteří k nim přilnuli, zatímco Francouzi a Anglosasové spolupracovali raději s umírněnými – budoucími „únorovci“*.

Závěr je jednoznačný. Západ přes všechny rozpory, které ho rvou na kusy, vidí v Rusku eschatologického civilizačního nepřítele a při první příležitosti se proti němu vždy spojí. Ani vzájemné války nebrání západním zemím ve společném útoku na Rusko. Pro takovou příležitost jsou dokonce připraveny na vzájemný smír.

Proto Stalin nevěřil britsko-francouzským návrhům na vojenské spojenectví proti Hitlerovi. A jak se ukázalo, nedůvěra byla oprávněná, protože již během jednání v roce 1939 s anglo-francouzskou delegací se ukázalo, že nejenže nemá pravomoc jednat o skutečných problémech, ale že celý cirkus jednání má za cíl pouze přinutit Hitlera k větší vstřícnosti při vytváření celozápadní koalice proti SSSR.

Francouzi a Britové, kteří měli dalekosáhlé cíle, nechtěli, aby Hitler pohltil celou východní Evropu (francouzsko-britských spojenců). Tím by se stal příliš nezávislým na francouzsko-britském vlivu. Chtěli, aby Německo zaútočilo na SSSR ve spojenectví s Polskem, Rumunskem a Finskem, s případným zapojením Turecka.

Samotná Francie i Velká Británie, stejně jako to dělají nyní Spojené státy na Ukrajině, by pomáhaly německo-východoevropskému protiruskému beranidlu dodávkami zbraní, munice a vojenského vybavení, leteckými údery na hospodářská zařízení v týlu SSSR a blokováním sovětského námořního obchodu. Japonsko bylo ještě v roce 1939 připraveno připojit se k protiruské koalici na Dálném východě (teprve po uzavření paktu Molotov-Ribbentrop Japonci své plány přehodnotili).

Přestože Hitlerovy ambice a Stalinovy úspěšné diplomatické manévry v roce 1939 zmařily plán společné akce Západu proti Rusku, v roce 1941 jej Říše oživila a částečně realizovala v podobě plánu operačního nasazení “Barbarossa”, jehož realizace vyústila ve Velkou vlasteneckou válku, která Říši pohřbila, ale ambice Západu nesnížila ani o gram.

Od roku 1945 až do současnosti vede proti nám kolektivní Západ pod vedením Spojených států nový typ války (válku hybridní). Brzy se jí bude říkat druhá stoletá válka. A v ní, stejně jako v anglo-francouzském střetu ve čtrnáctém až patnáctém století, vystřídají období relativního míru nová ohniska konfrontace.

Než začal konflikt se Západem sjednoceným americkou hegemonií v roce 1945, snažilo se Rusko hledat v Evropě spojence proti západním koalicím. Právě Evropa byla tehdy finančním, hospodářským a vojensko-politickým centrem západního světa. Po roce 1945 se však toto centrum přesunulo za oceán (do USA). Evropa hraje ve vztahu k Americe stejnou roli, jakou hráli evropští spojenci Hitlera a Napoleona. Dokonce ještě menší, protože jak Hitlerovo Německo, tak Napoleonova Francie poslaly do války proti Rusku nejen kanónenfutr z řad svých spojenců, ale vyslaly tam i vlastní armády. Samy Spojené státy nemají vůbec v plánu jít do války, protože se domnívají, že evropské zdroje by měly stačit na to, aby Rusko vyčerpaly nekonečnou válkou.

Vzhledem ke změně geopolitické reality se však změnila i situace Ruska ve vztahu k jeho spojencům. Namísto nespolehlivých Evropanů, kteří zaspali a rozhodli se vrátit k obvyklému formátu: “Evropa proti Rusku” – jsme získali jako spojence Čínu a další země Asie, Afriky a Latinské Ameriky, které samozřejmě mají také své vlastní zájmy, ne vždy se shodující s našimi, ale pro které je Evropa a USA mnohem větším nepřítelem než pro nás – nebezpečným agresorem, který po staletí ničil místní kultury a civilizace, nebál se genocidy a v zásadě nepovažoval Asiaty a Afričany za lidi a v obyvatelstvu Latinské Ameriky viděl jen sluhy.

Poprvé ve své historii už není Rusko evropskou nevlastní dcerou, která byla přijata do dalšího evropského bloku jen proto, aby tento blok využil jeho zdroje k porážce nepřítele a poté Rusko zradil, okradl a ponížil, ale jedním z uznávaných vůdců potenciální asijsko-africko-latinskoamerické aliance, jejímž cílem je zničit euroamerický blok a zabránit nebezpečí nové agrese z tohoto směru v budoucnosti.

Právě proto je cílem Ruska a jeho spojenců v tomto konfliktu, jak bylo deklarováno prezidentem Putinem a je již podporováno Si Ťin-pchingem, vytvoření jednotného euroasijského bezpečnostního systému bez účasti USA. Budoucí vítězové hodlají rozbít anglosaský blok mocností jako nejvytrvalejšího provokatéra evropských a světových válek, vyjmout Evropu z amerického vlivu, zbavit USA předmostí v Eurasii a omezit Washington výhradně na Severní Ameriku jako sféru jeho zájmů.

Historie Ruska i Číny potvrzuje, že pokud se chcete vyhnout budoucímu opakování současné války, musíte mít její zdroj pod kontrolou. Rusko je odhodláno ukončit tažení Západu na Východ; Čína je odhodlána ukončit stejně nebezpečnou nadvládu Spojených států a jejich spojenců v Tichomoří a na hlavních námořních obchodních trasách (pro Peking mnohem důležitějších než pro pozemní Rusko).

Přednosti USA, jež se skrývají za dvěma oceány, ale zároveň je využívají k rozšíření svého vlivu na Západ i na Východ, se stávají jejich prokletím. Ambice agresivního Západu, které dnes ztělesňují USA, vedou k protizápadnímu sjednocování celého světa (zatím nedokončenému, ale již probíhajícímu). Síly Západu, založené především na vykořisťování zdrojů třetích zemí, se s rostoucím sjednocením rozplývají.

Tisíciletý cyklus dějin se chýlí ke konci. A ruský stát má velmi dobrou šanci vyjít z něj vítězně a vstoupit do dalšího jako jeden z tvůrců nového světového řádu.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINa.ru (14:40 22.06.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

* Únorová revoluce v Rusku v roce 1917 změnila chod ruských dějin. Obrovská povstání a stávky vedly k abdikaci cara a ustavení tzv. Dočasné vlády.

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*

4.6 20 hlasy
Hodnocení článku
21 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
spartak
spartak
před 5 měsíci

V našem oudolíčku se také přetahují netáhla z ODS a ANO ,proto nás čeká ještě mnoho let než bahno roku 1989 klesne ke dnu. Historie nám praví ,že s Ruskem máme šanci přežít.

Primak
Primak
před 5 měsíci

Není mi jasné, co autor myslel. Ví to někdo?:
Japonsko bylo ještě v roce 1939 připraveno připojit se k protiruské koalici na Dálném východě (teprve po uzavření paktu Molotov-Ribbentrop Japonci své plány přehodnotili).

Primak
Primak
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

Jo, teď mi to došlo. Asi že když tedy CCCP byli teď přátelé s Němci, tak si to Japonci v té době rozmysleli, do Rusa nějak píchat.

cablik
cablik
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

Japonci měli svoje plány v Tichomoří tam měli plno práce na SSSR už neměli síly. Po bitvě u Midway měli prakticky válku prohranou bez letadlových lodí nešlo úspěšně operovat v mořích.

Primak
Primak
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  cablik

Ale o to nešlo. Tady se mluví o začátku války.
Ostatně, Midway bylo 1942, jen půl roku po vstupu USA do války, konečně. Další 3 roky války je oba čekalo. A pro oba to nebylo nic slavného. Ovšem v Hollywoodu to viděli trochu jinak, jak jinak?

danny
danny
před 5 měsíci

Kde je ta slavná Černomořská flotila? Ti hrdinní obránci Sevastopolu? Poblíž prý létal americký naváděcí dron. Létá tam ostatně trvale. Právě on navádí rakety na ruské cíle. Vojenské i civilní. Pochopitelně beztrestně, neboť je v mezinárodním prostoru. Hutiové takové zábrany nemají a už jich sestřelili min. 7. A dokonce zaútočili i na CSS Eisenhower a donutili… Číst vice »

Pozorovatelka
Pozorovatelka
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Pozorovatelka

Říjen 2023
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-machackala-antisemitismus-dagestan-letiste-protest-nasili-zide.A231030_120547_zahranicni_bro
https://echo24.cz/a/HprHu/zpravy-svet-desive-zabery-z-machackaly-dav-dagestan-letiste-hleda-zidy

A září 2022 a zpětně dlouhodobě pořád něco…
Aneb antisemitismem opět proti Rusku (a Ukrajina a Izrael jsou spojené nádoby)

Pozorovatelka
Pozorovatelka
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Pozorovatelka

Související: Ve Francii znásilněna 12 letá židovka
https://echo24.cz/a/HNLSz/zpravy-hromadne-znasilneni-dvanactilete-divky-nedaleko-parize

Pozorovatelka
Pozorovatelka
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Pozorovatelka

K tomu Sevastopol
https://www.orenday.ru/news/230624212021
https://www.kommersant.ru/gallery/6789120
https://www.rbc.ru/politics/23/06/2024/667816e19a79475073b17665

Něco takového se dalo očekávat už včera, tak či tak to k výročí napadení SSSR o letním slunovratu 1941 přišlo.

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 5 měsíci

Ted jsem si precetla,ze Ukrajinci zautocili americkymi raketami na plaz Sevastopolu…V nedeli…na plaz..v lete,kdyz se tam nachazeji rodiny s detmi…Jeste chteji tvrdit,jaci jsou humaniste?

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 5 měsíci

At se octnete kdekoliv ( v jakekoliv zemi), uci sve deti ve skolach jinemu vykladu druhe svetove
hlavne sveho zapojeni v ni
Kazdy proste ma svuj pohled a toho se drzi
Asi je to normalni…co neni normalni je, ze to ty ” hlavy pomazane” nejsou schopny pobrat a zvladnout alespon zakladni diplomacii

orinoko
orinoko
před 5 měsíci

Tak, Iscenko… anebo Pjakin? Oba mají svoje pole role. Ovšem Iscenko je mně osobně tisíckrát bližší. Nepřipomíná totiž ojetou babu Vangu.
Hlavně neřeší barvy naležato na ruské vlajce. Nu vot, rossijani, vperjod i se současnou vlajkou.

Naposledy upraveno před 5 měsíci uživatelem orinoko
palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  orinoko

Ja si beru z kazdeho jen zakladni udaje,ktere jsem neznala ( prijdou- li mi logicke) a stavim si vlastni ” mozajku”….Kazdy, uplne kazdy ( pokud tedy neni uplne blby) na vec kouka ze sveho ” uhlu pohledu”..takze nikdo nemuze totalne ” splnovat vase pozadavky”..To uz by pak nebyl on,ale vy😉

orinoko
orinoko
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  palasovar@gmail.com

Jasně. Můj pripis nebyla polemika. Psali jsme to oba ve stejnou chvíli. A reagujeme na konkrétní věci. Každému a každý podle jeho natury. Já upřednostňuji věcné uchopení každého problému. I u toho se stacime pohadat.

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  orinoko

🤣

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  palasovar@gmail.com

Ja se s lidmi moc nehadam.Reknu co si myslim a pokud nemaji nic co by mne fakt presvedcilo,tak pres to nejede vlak🤣😂

Praded
Praded
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  orinoko

Pjakin je stará struktura a Iščenko novější. Podstatou pokrokového státního systému, musí být omezování parazitizmu na co nejnižší míru a z toho vyplyne všechno.

Pozorovatelka
Pozorovatelka
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Praded

Před Pjakinem byl Zaznobin a ještě před ním generál Petrov (ten mimochodem chtěl prosadit astrologii jako povinný školní předmět). Pro mě ale dávno před všemi zmiňovanými byl francouzský astrolog D. Rudhyar, který před svou smrtí v roce 1982 predikoval rozpad SSSR a ba co víc, budoucí roli Ruska m.j. popsal těmito slovy: “I… Číst vice »

Pozorovatelka
Pozorovatelka
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Pozorovatelka

Ještě bych doplnila přednášku našeho slavného egyptologa M. Bárty, který před léty vysvětloval, jak na žádost NATO museli všichni egyptologové světa vypracovat zprávu, proč skončila vláda egyptské říše (historicky nejdéle trvající říše) a kde m.j. zmiňuje, že před 2000 lety zkolabovala celá severní polokoule. https://aeronet.news/video-na-zadost-nato-zkoumaji-egyptologove-konec-egypta-o-kolapsu-civilizaci-a-o-spolecnem-jmenovateli-vsech-kolapsu-a-o-soucasne-dobe/ Když se dnes tolik hovoří o globálním… Číst vice »

Praded
Praded
před 5 měsíci
Odpověď uživateli  Pozorovatelka

Velmi dobře, jenom my co jsme o tom sametovém podvodu věděly od začátku, se ničeho lepšího nedožijem.