Čert nikdy nespí, jenže ani my nejsme žádná béčka

Patřím ke skupině lidí, kteří před lety dospěli k názoru, že válka na Ukrajině není tak docela válkou o Ukrajinu. Nejsem nijak zvlášť předvídavý, ale běžní lidé s běžnými starostmi nemusejí dění vyhodnocovat prostřednictvím politického zadání. Kdyby mezi Ruskou federací a Evropskou unií leželo Chachlarsko, kdyby ono shromažďovalo západní instituce, zbraně a vojenské kádry, odehrála by se velmi blízká válka právě tady, v Chachlarsku. Není to složité: Kdyby se Transatlantická aliance NATO netlačila a do budoucna neměla úmysl obrušovat hranice státu s největší rozlohou na světě, nemělo by vedení Ruské federace důvod přijít s potřebou NATO od hranic oddálit (dokud je čas) prostřednictvím víceméně preventivního úderu. V lednu 2022 jsem psal o nezbytnosti svébytného vojensko-politicky neutrálního pásu, který by obsáhl střední a jihovýchodní Evropu. Rozestup mezi NATem a Ruskou federací by vznikl mírnou administrativní cestou, jaro národů a jejich spolupráci bychom si užili jako dospělost svých zemí. V průběhu války na Ukrajině – války o rozestup jsem psal o menším formátu přehrady mezi NATem a Ruskem, o neutralitě a úzké spolupráci Rakouska, Českých zemí, Slovenska, Maďarska a snad i Rumunska. Na mysl mi také přišlo dění v Polsku, které touží být kasárnami Evropy (držet silnou kartu) a zároveň vůči nám uplatňuje územní požadavek. Slovanský bratr nebude rozpínavý vůči rovnocennému silnému společenství.

Zejména po rumunských událostech se zákazem druhého kola prezidentských voleb na podzim 2024 a s pravděpodobným několikanásobným podvodem při těch samých prezidentských volbách v květnu 2025 vnímám, že volby se v Evropské unii stávají rybářským háčkem zaseknutým do jihovýchodního i severovýchodního křídla možného budoucího bojiště. Sebezáchovně tvrdím, že za bombardování jižní, východní i střední (?) Evropy mi žádný pokus o pozemskou říši nestojí.

Vnímám pět možných scénářů ve válce o mezeru mezi, chcete-li, západem a východem: 1) Nikdo neustoupí ze svého zadání, ale ruský postup vpřed se zrychlí. EU se z náznaku chudoby propadne do chudoby a z chudoby do bídy. Země, které stále vnímáme jako třetí svět, se pro nás mohou stát cílem migrací za prací (nikoli za životem zadarmo). 2) Nikdo neustoupí, ale takzvaní odhodlaní ještě silněji pokryjí ukrajinské válčiště zbraněmi i vojskem a Rusové začnou pociťovat ztráty území. To, věřím, může boje vystupňovat směrem k úderu na Evropskou unii, až na Spojené státy americké a Nový York obnoví úplně noví lidé. 3) Drolením EU vznikne prostor ve výsledku bez NATa i bez přímého vlivu Ruska. Tím může válka skončit. 4) Zásluhou moudré diplomacie, třeba i s pozadím občanského vzdoru, přestane západní vektor přiléhat k ruskému území, přičemž ruský vektor přestane postupovat západním směrem. Bratrovražda skončí a jednadvacáté století opustí stíny předražené znevolněné doby. Představené scénáře nejsou ničím vyvěštěným. Vystačí pomoc selského rozumu, jehož rozvinutější formu může podat scénář pátý. Nechme, prosím, hovořit Karla Čapka: 5) „Nebylo armád. Okupační vojska, většinou odříznutá od svých vlastí, se tenčila a vytrácela jako voda v písku. Samozvaní generálové táhli od města k městu, či spíše od rumiště k rumišti, v čele pěti mužů, z nichž jeden byl bubeník, jeden zloděj, jeden školák, jeden muž s gramofonem a jeden, kterého nikdo blíže neznal, aby vybírali výpalné nebo aspoň uspořádali dobročinný koncert ,ve prospěch invalidů, jejich vdov a sirotků´. Nikdo už nevěděl, kolik je válčících stran.“ Kdo v citaci poznal Továrnu na absolutno, poznal správně.

Když trampoty vykouzlí neprodyšnou clonu, stojí za zájem ostražitých zeptat se, koho ta clona zneviditelňuje. Koho je možné za bolavými skutky hledat. Povídá se: Poznej čertovinu a najdeš čerta, hledej čerta a poznáš čertovinu. Jaké čertoviny proti našemu spojení s moudrostí čert vlastně používá? Paměť lidstva čert vyřazuje třeba pálením celých knihoven (počítá se i vyškrtnutí z knižního fondu nahonem), nebo jednáním o nás bez nás, nebo navyšováním položek ve skříňce s nápisem TABU, a to napříč náboženskými i politickými směry a stejně tak napříč epochami. Naše síly čert omezuje prostřednictvím chytlavých ideologií, jejichž nepřirozené a nekompromisní cíle mají vést k boji. Čert potřebuje mít v čele nejvyšších úřadů lidi tuze egoistické čili odtažité od skutečné služby svému lidu. Čert si nepřeje, aby se s ním někdo hádal, ale hádky mezi námi posiluje při vzniku čím dál malichernějších takzvaných urážek ze cti (napříč civilizacemi). I v té souvislosti čert sám sebe vykresluje jako klidový bod hodný následování. Čert nikdy nespí ne, jako my, kvůli napětí. On nespí z libosti. Lidem mate hlavu: Svobodu používá jako nevolnictví; včasné splynutí muže a ženy jako nenormálnost; domácí výchovu dětí skoro jako opozici k liberalismu, který odvratem od svobodymilovnosti vyprazdňuje obsah svého názvu. Svoboda, na rozdíl od zákazu sdělit své smýšlení druhým a na rozdíl od křepčení pro křepčení, představuje možnost sdílet se, a přitom zodpovědně dbát zákona příčiny a následku. Snášenlivost vůči nesnášenlivým čert doplnil stíháním sebeobrany. Staré zotročování, bolševizace, nacifikace, teroristická islamizace, jakýkoli dvojí metr, feministická prudérnost i cokoli jiného bolavého, to vlastně bývají pouhé jednotlivé záněty při léčbě čertem.

Proč čert lidi trápí? Proč třeba inzeruje že rozvrat žádný rozvrat není, nebo že právě rozvrat pomůže? Proč je všechno hned jakýmsi bořením mýtů, a proč to bourání má být „dobré“ jednou pro vždy? Čert totiž sám padá – boří se. Jednak chce konflikty zmrazit, aby oddálil vyvrcholení svého sporu s Bohem. A potom, jako běžný politik, sbírá hlasy. V lidech čert své dílo konkretizuje, aby pro sebe dosáhl obecného prospěchu, který jako obecný nepochopíme. My místo toho postavíme konkrétní křížovou výpravu, upálíme konkrétní čarodějnici. Na zvůli moci po převratu odpovíme konkrétním lidovým soudem. To všechno můžeme vnímat jako nesmírně spravedlivé. Jenže hromada hněvu při tom naroste a jednu bolest vystřídá druhá. I to je čertí rafinovanost, aby nás poutala k čertovým příležitostem. I z takové spravedlnosti se čert nají strachu. Tohle je náročný duchovní boj. V našem případě sahá za hranice myslitelného, a přitom si nás bere za účastníky. Vleče se dlouho, a ještě chvíli potrvá. Čtenáři pochopili, že čertem nemyslím ukoptěnou ruku spravedlnosti z rohatých pohádek. Jde mi o jméno bytosti, o níž si dovolil zpívat třeba Karel Kryl. Jak se tady zachovat? Symbolicky řeknu: Projít obchodním domem, pořídit si potřebné, ale nenechat se nachytat. Neženit se s tím, že rozvod všechno vyřeší. Držet při sobě. Vetřelce odmítat, parazity nekrmit, potřebným pomáhat. A jak by řekl myslitel, postavit si do středu mysli toho, kdo tvoří, a ne toho, kdo boří…  Myslet, jednat tvořivě znamená i to, že nebude koho doručit na brigádu do střílejících a bořících brigád.