Kosa Zostra: Co týden dal

Jednou z velmi závažných událostí uplynulého týdne byl blackout ve Španělsku, Portugalsku, pohraničních oblastí Francie a Belgie. Byť to zdánlivě jen velmi okrajově souvisí s ČR, opak je pravdou.

V pondělí došlo ve Španělsku a Portugalsku k masivnímu a náhlému výpadku proudu, kdy Španělsko přišlo během pouhých pěti sekund o zhruba 60 % dodávek elektřiny. Zasažena byla i Francie a Belgie, což způsobilo narušení dopravy, komunikace a každodenního života.

Zpočátku se rozpačití úředníci snažili „vysvětlit“ výpadky proudu vzácnou atmosférickou událostí nebo kybernetickým útokem, ale obojí bylo vyloučeno. První vyšetřování naznačuje, že spouštěčem byl rychlý a neočekávaný pokles výroby solární energie v jihozápadním Španělsku – regionu, který je silně závislý na obnovitelných zdrojích energie.

„Spekuluje se, že výpadek proudu ve Španělsku mohl být způsoben solární elektrárnou nacházející se na jihozápadě země, která se údajně odpojila od sítě,“ řekl časopisu pv Andrea Mansoldo, hlavní konzultant norské technické poradenské společnosti DNV GL Group. Mansoldo odmítl spekulace, že výpadek byl způsoben nadbytkem obnovitelné energie. „Problém je, když chcete podíl obnovitelných zdrojů zvýšit, ne snížit,“ vysvětlil.

Hlavním problémem výpadku proudu je podle Mansolda fungování španělské elektrické soustavy za neobvyklých podmínek s vysokým podílem obnovitelných zdrojů energie ve velké propojené síti, která může být náchylná k nízkofrekvenčním oscilacím, pokud není správně tlumena.

„Celkově je třeba říci, že přenosová soustava  opět ukázala chování  slona v porcelánu, tedy že bez řádného plánování a provozu přenosové soustavy nemůže k žádné transformaci dojít,“ uzavírá Mansoldo. „To naznačuje, že se v procesech implementace energetické transformace je nutné vyhýbat se slovům jako ‚zrychlení‘, ‚rychlý‘ a ‚rychlejší‘, protože spěch může být špatným rádcem a zpomalení může umožnit podrobný a postupný přechod k plánování přenosu a provozu budoucí energetické soustavy.“

„Během výpadku přestaly fungovat všechny španělské jaderné elektrárny a paroplynové elektrárny, zatímco obnovitelné zdroje byly nakonec stále schopny dodávat elektřinu,“ řekl časopisu pv Antonio Delgado Rigal, generální ředitel španělské společnosti AleaSoft Energy Forecasting. „V některých oblastech země trvalo obnovení dodávek elektřiny přibližně 13 hodin, ačkoli obnovitelné zdroje byly vždy schopny provozu.“

„Raději bych hledal příčinu v selhání systému, které si nedokáže poradit s nestabilitou elektrické sítě,“ vysvětlil. „Spouštěčem byla změna frekvence nebo napětí, oscilace, která se někde stala a spustila dominový efekt  ochranných systémů. Stalo se to během několika sekund a je velmi obtížné to zvládnout.“ Delgado Rigal uvedl, že „obnovitelné zdroje energie k nestabilitě velmi  přispívají, hlavním problémem energetické soustavy zůstává nepřipravenost zvládnout jejich rostoucí podíl“.

„Všechny ochrany ve španělské rozvodné síti jsou stavěny  pro turbínový výrobní systém a synchronizaci, které mají fungovat na rotačním principu,“ dodal. „U obnovitelných zdrojů energie se tato konfigurace může stát problémem.“

A na závěr ještě Michael D. Shellenberger, od listopadu 2023 vedoucí katedry Univerzity v Austinu.

„Celá Evropa balancovala na pokraji zhroucení. Frekvence v síti klesla na 49,85 Hz — jen vlas nad kritickou hranicí. Normálně se frekvence drží kolem 50,00 Hz s extrémně úzkou tolerancí ±0,1 Hz. Jakmile padne pod 49,5 Hz, začne se řetězová reakce zhroucení. Stačilo pouhých 0,3 Hz dolů a celá Evropa se mohla ponořit do tmy.“

„Fyzika je neúprosná. Média tvrdí, že obnovitelné zdroje nezpůsobují problémy. Ale teď, když lidé uvízli ve výtazích, letadla zůstala uzemněná a křižovatky paralyzované, se ukazuje, že nedostatečné regulační  možnosti soustavy mohou přebytkem solární energie dovést systém k okraji kolapsu.“

Logická otázka zní, je naše energetická soustava dostatečně odolná vůči rostoucímu napojení občasných zdrojů? Zejména v okamžiku, kdy sousední Německo neustále lpí na „NET ZERO“? (Net zero znamená snížit emise skleníkových plynů a zajistit, aby veškeré probíhající emise byly vyváženy jejich pohlcováním.)

Není to o tom, zda využívat solární a větrnou energii. Kde to dává smysl, je to vhodný doplněk. Nelze na tom však při současných možnostech evropské energetické soustavy a vědeckého poznání založit ekonomický model Evropy.

Německo, kdysi motor evropského hospodářství, nyní vykazuje už druhým rokem symptomy hluboké stagnace. A nejde přitom pouze o dočasný výkyv způsobený vnějšími vlivy. Jak vyplývá z detailní zprávy německého Institutu pro ekonomiku (IW) v Kolíně nad Rýnem, problémy jsou mnohem hlubší a systémové. Jedná se o kombinaci dlouhodobé strukturální únavy, nedůvěry spotřebitelů, geopolitické nestability a selhání v adaptaci na nové globální podmínky. Zpráva IW, na kterou upozornil server Deutsche Welle (DW), cituje profesora ekonomie Michaela Gremmlinga, který otevřeně přiznává: „Německu se podařilo za posledních 10 až 15 let vytvořit více než 5 milionů pracovních míst. Tento proces se však zastavil. Pro letošek počítáme s poklesem zaměstnanosti o 0,2 %. Trh práce trpí pod tíhou opakovaných geopolitických krizí. Zaznamenáváme prudký pokles obecné nálady, který nebude snadné překonat,“ konstatuje Gremmling. Tato nálada se odráží i ve faktu, že více než třetina firem v průmyslu a stavebnictví uvažuje o propouštění v roce 2025.

Německo čelí zatím nejtěžšímu období od finanční krize v roce 2008. Ale na rozdíl od tehdejšího šoku jde tentokrát o kombinaci vnitřních slabostí a vnějších tlaků, která podlamuje důvěru investorů, zaměstnanců i občanů. Vzhledem k ústřední roli Německa v evropské ekonomice se problémy netýkají pouze Berlína, ale celé Unie. Pokud Německo neobnoví svoji hospodářskou vitalitu, hrozí, že celá Evropa vstoupí do dlouhého období stagnace.

Německo je dlouhodobě největším obchodním partnerem České republiky. V roce 2024 tam směřovalo téměř 30 % veškerého českého vývozu. Pokud se německé firmy rozhodnou v rámci úspor propouštět, omezovat výrobu nebo investice, dotkne se to v první řadě českých dodavatelů. Nejvíce ohroženými sektory jsou automobilový průmysl, strojírenství, elektrotechnika a chemie. Tedy pilíře české ekonomiky. Už nyní se objevují varovné signály. Objednávky z Německa klesají a firmy v Česku hlásí útlum v zakázkách. Pokud bude stagnace v Německu pokračovat i v roce 2025, jak varuje profesor Michael Gremmling z IW, hrozí v českém průmyslu propad produkce, snížení exportních marží a růst nezaměstnanosti ve strukturálně závislých regionech jako je Ústecko, Moravskoslezský kraj nebo Vysočina.
Dlouhodobá strategie české ekonomiky, tedy být levnější výrobní dílnou pro německý průmysl, se začíná obracet proti nám. V době prosperity tento model fungoval, ale při poklesu německé poptávky Česko ztrácí prostor k vlastnímu růstu. Chybí diverzifikace exportních trhů, větší přidaná hodnota výroby a vlastní silné značky.

Až vyjde tento materiál, budeme mít za sebou dvě významná výročí našich dějin. Prvním je 5. květen, kdy vypuklo pražské povstání proti německým okupantům. Přestože Berlín v té době byl už v rukou Rudé armády, ve středních Čechách se stále nacházelo miliónové uskupení německých vojsk maršála Schörnera, které se bránilo útokům sovětských a rumunských vojsk. V jejich cestě ústupu vypuklo 5. května povstání. V prvních dnech povstalci bojovali proti omezeným silám německých okupantů, v okamžiku, kdy Schörner pochopil nevyhnutelnost porážky, snažil se vyhnout zajetí Sovětů a nařídil ústup směrem k západním Čechám, kde se mínil vzdát americkým vojskům. Mezitím Koněvovi tanky už postupovaly Krušnými horami, čas hrál zásadní roli. Pro ústup do západních Čech byl nutný volný průchod Prahou V prvních dvou dnech měli povstalci poměrně solidní postavení, protože Němcům už nezbývalo příliš letadel k jejich eliminaci a v samotném městě nebylo příliš těžkých zbraní, proti kterým se povstalcům nedostávalo zbraní. 7. května však do Prahy dorazili první jednotky Schörnerovy skupiny a v situaci nastal  obrat. Za pomocí tanků a děl začali eliminovat jednotlivá ohniska odporu. V této době skutečně došlo k zapojení do bojů s Němci tzv. Vlasovců – což byla ROA (Ruská osvobozenecká armáda vytvořená ze zajatců Rudé armády pod velením generála Vlasova). Nejednalo se o „procitnutí“, jak se nám dnes snaží namluvit Řeporyjec a někteří jiní samozvaní historici, byl to kalkul. Oprávněně se báli zajetí Rudou armádou, protože pokud němečtí zajatci měli alespoň malou šanci, že přežijí gulag a vrátí se domu, Vlasovci byli nemilosrdně popraveni. Když zjistili, že se Američané zastavili v Plzni, nechali povstalce osudu a spěchali do amerického zajetí. Paradoxem bylo, že je Američané nakonec vydali do SSSR.

8. května začínala být situace povstalců kritická, docházely zbraně i munice a řada opevněných míst už byla zničena.

Naději představoval rychlý postup Koněva, což vyvolávalo značné obavy u Němců. 9. května 1945 v časných ranních hodinách vjely do Prahy první sovětské tanky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Připomeňme alespoň tank poručíka Gončarenka, který vjel do Prahy jako první. Palbou zničil dvě německá samohybná děla a uvolnil cestu dalším tankům. Bohužel velitel tanku poručík Gončarenko při tomto střetu zahynul – 9. května, den po oficiální kapitulaci, kdy už se těšil domu! Střety mezi jednotkami Rudé armády a poslední částí německých vojsk, které se nepodařilo z Prahy uniknout (velkou část tvořily části 2. SS-Panzer Division „Das Reich“ a 44. Waffen-SS Panzergrenadier Division Wallenstein), pokračovaly ještě celý 9. květen.

V boji za osvobození Československa položilo život 144 000 příslušníků Rudé armády, více jak 30 000 příslušníků rumunské armády, téměř 5 000 příslušníků Svobodova 1. československého armádního sboru, více jak 1 500 příslušníků polské armády, 116 příslušníků americké armády.

Mimo to zahynulo nebo bylo zavražděno více jak 300 000 českých spoluobčanů, 18 000 lidí různých národností zapojených do SNP, více jak 6 000 příslušníků různých odbojových skupin. ČEST JEJICH PAMÁTCE!!!

Co si přát k 80. výročí obou událostí přál? Tak v první řadě nikdy neopakovat tuto největší tragédii lidských dějin. A k tomu máme díky evropským ideologům výrazně nakročeno. A pak také, abychom přestali neustále „upravovat“ historii na základě momentální vládní ideologie. V této době nás Seznam a další média zahrnují zprávami, že Pražské povstání vlastně nepotřebovalo  Rudou armádu a dle redaktorů bychom snad válku vyhráli sami i bez oněch milionů mrtvých Rudoarmějců. Už zbývá jen poděkování Banderovcům, kteří při úprku před Sověty na západ nepochybně také určitě zachraňovali Prahu.

Víte, je smutné sledovat sněm šéfů řady evropských vlád v Kyjevě, shodou okolností téměř na chlup stejných zemí, jejichž občané ochotně bojovali pod prapory Hitlerovy armády proti SSSR a později proti celé koalici. Světe, div se, že lidé v Rusku, kteří přinesli většinu z 27 miliónů obětí ve Velké vlastenecké válce, v tak drtivé většině podporují ruské vedení a ruskou armádu.

Pojďme jinam.

Sice se to odehrálo v sousedním Německu, ale vzhledem k dopadům na nás to nemohu nezmínit. Po obrovském debaklu v Rumunsku, kde došlo nejen k vítězství národně  orientovaného kandidáta v prezidentských volbách s následným rozpadem vládnoucí probruselské kloalice, se stala věc nevídaná v sousedním Německu. Kandidát na kancléře, dohodnutý předem mezi CDU/CSU a SPD, nezískal podporu v Bundestagu. V tajné volbě ho podpořilo 310 z 328 koaličních poslanců. Jak upozorňuje DPA, dosud se nikdy nestalo, aby po úspěšných koaličních jednáních Spolkový sněm nepotvrdil dohodnutého kandidáta na kancléře. Šéfka AfD Alice Weidelová oznámila, že její strana je připravena převzít zodpovědnost za vládu v zemi. Merze vyzvala k odstoupení a vypsání nových parlamentních voleb.

V opakované  volbě  ještě  týž den odpoledne, kterou  umožnila  svou velkorysostí  ostrakizovaná  opozice – tedy  AfD a  Die Linke, s nimiž  se zásadně  nemluví a už  vůbec  ne  jedná, Merz nakonec  těsně prošel, ovšem  ani v  tomto případě  jej nepodpořili všichni poslanci  CDU/CSU + SPD.

Teď  k nám:

Neuměl jsem si představit, že by snad někdo z vládních kašparů mohl trumfnout  Nerudovou s jejími výlevy. Mýlil jsem se. Ale našel se borec, který to dokázal. Stal se jím Foltýn.

Strategická komunikace České republiky upozorňuje na historické zneužívání výkladu válečných událostí ze strany Sovětského svazu a jeho nástupnických struktur. V příspěvku na oficiálním facebookovém profilu uvedla, že Litva spustila mezinárodní informační kampaň, ke které se připojily Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Německo a Česká republika. „Stejně jako v těchto zemích i u nás komunistický režim SSSR zneužil válečných událostí a svého podílu na porážce nacismu k nastolení zločinných a zavrženíhodných režimů a k prosazování vlastních imperiálních cílů,“ uvedla česká vládní iniciativa.

Kampaň nese hlavní sdělení: Okupace není osvobození. Na slovech záleží.

V krátkém videu zveřejněném na oficiálním facebookovém profilu Strategické komunikace ČR k tomu zaznívá: „Sovětský svaz nebyl osvoboditel, ale okupant. Po druhé světové válce sovětské Rusko okupovalo polovinu Evropy. Sovětská propaganda tvrdila, že osvobozuje dříve nezávislé státy, ale pak Sověti zapomněli odejít.“

Materiál dále upozorňuje, že sovětská propaganda investovala obrovské úsilí do zakotvení mylné představy, že okupace byla osvobozením. Tato historická lež je podle autorů kampaně stále hluboce zakořeněná a nadále využívaná Ruskem jako nástroj dezinformací.

V květnu 1945 sice sovětská vojska vstoupila na české území, ale označovat to jednoduše za osvobození je zavádějící, konstatuje dále video, když zveřejňuje názory, že nás Sovětský svaz „osvobodil“.

Strategická komunikace ČR varuje, že nepřesná terminologie snižuje porozumění veřejnosti vůči zločinům komunismu, podporuje falešné narativy o konci druhé světové války a jeho následcích a proměňuje přepisování historie ve zbraň. Tento nástroj dnes slouží ruské propagandě.

Závěrem výzva apeluje na veřejnost: „Nepodílejte se na šíření ruské propagandy.“

Tak abychom to pochopili. Nerudová nám sdělila, že nás osvobodili Američané. Tedy alespoň spojenci. Nacističtí pohrobci z pobaltských zemí a ruku v ruce s nimi Foltýn, Pavel, Fiala a jejich nohsledi nám sdělují, že vlastně WEHRMACHT A SS NÁS BRÁNILI PŘED RUSKOU OKUPACÍ!

Upřímně mě zajímá, proč prokuratura a Policie nekoná.

Vlkův  vstup:

Protože ten  Foltýnův  demagogický  blábol je  roven  tomuhle z  dílny  Emanuela  Moravce:

Jde plakát České ligy proti bolševismu z konce roku 1943 (autor Antonín Hradský). Pražané na plakát dopisovali: „My se nebojíme, my tam nebydlíme“.  Dnes  by  tam mnozí  z nás  napsali  totéž. Snad  v trochu pozměněné  formě:

„My  se nebojíme, my  tam  ani nebydlíme, ani  nepracujeme“. Protože strategický  komunikátor Foltýn  sice pracuje  pro vládu, ale  stále  je  pracovníkem  Vojenské  kanceláře  dalšího pronikavého historika  moderních  dějin -Petra Pavla.

Otevřená podpora nacistické ideologie je u nás stále ještě trestná. Mimo to, poslední voják Rudé armády odešel z Československa v prosinci 1945, zatímco v sousedním Rakousku byla sovětská armáda přítomna až do roku 1955. Nevybavuji si jedinou vojenskou základnu SSSR na našem území až do roku 1968, zatímco například USA, Velká Británie a Francie jako okupační mocnosti jsou vojensky přítomny v Německu do současné doby a nikdy z Německa neodešly.

A tihle chtějí někoho poučovat? Nikoliv Putin a Rusko, ale země EU se ocitli v mezinárodní izolaci a nejsou schopny to pochopit. Už se s nimi nebaví skoro nikdo v Asii, Africe ani v Jižní Americe. Za chvíli už se s nimi nebude bavit nikdo ani v Severní Americe. Koneckonců, Rubio i Vance ostře reagovali na německou tajnou službu, která oficiálně zařadila AfD na seznam extremistů. Označili Německo za začínající diktaturu.

A aby bylo vidět, co dokáží Foltýnem, Pavlem, Fialou a dalšími zfanatizované  bojůvky, viz Teplice 7.5.2025, památník rudoarmějce k osvobození Teplic.

Původně

Nyní

Henleinovi  ordneři by to v roce  938 nevykonali precizněji než  ti, co si osvojili logiku přepisovačů dějin od Foltýna nebo Nerudové.

Vlkův  vstup:

A ještě  něco, co nelze pominout!

Hradní  manekýn  uspořádal  na Hradě  jakousi  slavnost  ke  Dni vítězství.  Samozřejmě, že pro pozvané. Místo konání  – Španělský  sál.  I tentokrát platilo, že  kdo nedostal pozvánku,  jako by  na politické  mapě  tuzemských  politických osobností  neexistoval.

Takže  současný  nájemce  Hradu NEPOZVAL  na  tuto událost

Své  žijící  předchůdce  – Václava  Klause ani Miloše  Zemana a dokonce  ani  vdovu po  Václavu  Havlovi!!!!

Prý k tomu nebyl  důvod  a prý je zve  na  28.října. Zjevně  pozvánky potřeboval  pro  někoho  daleko důležitějšího!

Hradní  nájemník  opět osvědčil svůj  pružný  charakter a duševní  malost.  Ono nestačilo se  ztrapnit  kabelkovným pro  manželku, on to ještě  vylepšil  nepozváním  těch, co  prezidentský  úřad  zastávali  po dvě  funkční období před ním!  Jak  takovouhle  nízkost  nazvat?  Chováním  řeznického  psa? Proč  dehonestovat  řeznické  psy?

Jakého  že  tedy máme prezidenta?  Manekýna, co  vypadá skvěle  na  fotografiích. Prý nás  dobře  reprezentuje  v zahraničí…

Čím se reprezentoval  zatím doma?

– hrabivostí

– dušení  malostí a momentálně konjunkturální pomstychtivostí

*

Petr Vlk a Harryp, Kosa Zostra

*