Rostislav Iščenko: I když Rusko skoncuje s ukrajinskými ozbrojenými silami, Západ bude dál kreslit mapy Ukrajiny s Krymem

V rozhovoru pro server Ukrajina.ru to řekl Rostislav Iščenko, publicista agentury Rossija segodňa.

– Rostislave Vladimiroviči, 21. května byl v Madridu zavražděn bývalý poradce Viktora Janukoviče Andrej Portnov. Chystal se prý zveřejnit nějakou špínu na okolí Zelenského. Koho ještě odvlečou démoni vypuštění Majdanem?

– Neexistují žádná bezpečná místa, mohou se zmocnit kohokoli. Sami nevědí, v čem spočívá princip jejich zabíjení.

– Ještě předtím byl v Moskvě zavražděn bývalý poslanec Nejvyšší rady Ilja Kiva. Existuje nějaký způsob, jak podobným zločinům zabránit, kromě zničení kyjevského režimu?

– Kiva byl jedním z těch, kteří tento režim aktivně organizovali. Portnov se podílel na volební kampani Zelenského. V letech 2019 až 2022 byl na Ukrajině, kritizoval sice státní moc, ale do ilegality neodešel.

Neodjel do Ruska, jež se staví proti tomuto režimu, ale do Španělska, tedy do země EU a NATO, která ukrajinský režim podporuje. Portnov byl opozicí režimu uvnitř tohoto režimu, to znamená, že patřil k zastáncům evropské integrace. Domníval se, že Zelenskyj a Porošenko vedou zemi k opačnému výsledku, ke zničení Ukrajiny.

Takových lidí, kteří nemají rádi nacistický režim s konkrétním vůdcem v čele a odmítají ho, je na Ukrajině mnoho. Bohužel věří, že mírná konfrontace s Ruskem, integrace do struktur EU a NATO je pro Ukrajinu jedinou a zároveň hlavní cestou.

Teď, když je Ukrajina v posledním tažení, její „spojenci“ vymýšlejí, jak ji využít ve vlastním zájmu, přitom se vůbec nezajímají o její osud, o osud jejích obyvatel, o osud její ekonomiky apod. Zmíněnou cestu Ukrajiny tedy vyvrátila sama historie.

Není divu, že proevropský tábor na Ukrajině má různé názory na to, co je to vlastně proevropanství. I v Evropě totiž existují liberálové, demokraté a také vyslovení nacisté. A každá z těchto ukrajinských struktur se orientuje na své evropské partnery. Jiná věc je to, že Evropa žádnou Ukrajinu jednoduše nepotřebuje. Ani liberální, ani demokratickou, ani nacistickou, ani komunistickou, nepotřebuje vůbec žádnou. Snaží se ji pouze využívat jako obušek proti Rusku.

Portnov však nemohl představovat pro Zelenského – ani pro jeho okolí – žádné kritické nebezpečí. Do ukrajinské politiky vstoupil během prvního Majdanu. Předtím byl právníkem a pracoval pro Kolomojského. Poté vstoupil do politiky a úspěšně se prosadil za Janukovyče, když zastupoval křídlo Strany regionů, které vedlo kampaň za proevropskou integraci. Vyjednával také s Majdanem.

Po vítězství Majdanu se vysoce postavení stoupenci bývalého režimu nemuseli cítit příliš komfortně a je tedy pochopitelné, že Portnov – po nějaké době čekání – odešel do zahraničí.  Za Porošenka byl pro něho návrat obtížný, protože pracoval s lidmi, kteří byli vždy odpůrci tohoto člověka.

Poté se aktivně zapojil do podpory Zelenského a očekával, že se vrátí na Ukrajinu a zaujme tomu odpovídající důležité postavení. Když se však na Ukrajinu vrátil, ukázalo se, že Zelenskyj má i jiné lidi.

V roce 2022 byl nucen odejít, protože jinak by byl obviněn z proruské orientace.

Nemyslím si, že by měl nějaké závažné dokumenty, které by mohly o Zelenském a jeho okolí vypovídat něco, co dosud nikdo neví. Existuje jistá forma legalizace materiálů, operativních materiálů speciálních služeb prostřednictvím nějakých lidí. Mohli přes něj něco legalizovat. Ale proč kvůli tomu zabíjet? Mohou to legalizovat přes někoho jiného.

Je tedy pravděpodobnější, že se jedná o něčí obchodní zájmy. Portnov mohl vědět o něčích finančních nekalostech s majetkem Zelenského nebo Jermaka. Mohl vědět o separátních jednáních s Ruskem, Evropou a USA za zády Zelenského. Mohl vědět o některých Jermakových jednáních za zády Zelenského.

Právě takové informace by mohly způsobit osobě nebo malé skupině osob velmi významnou škodu. To znamená, že by mohli přijít o své pozice pod Zelenským, nebo by dokonce mohli být na Ukrajině jednoduše zabiti. V tom případě, aby mlčel, musel být zabit.

Kyjevský režim je velmi emotivní. Byl takový už za Porošenka a stal se ještě emotivnějším za Zelenského. O to víc je samolibý, proto lidé z jeho okolí jsou schopni zabíjet i kvůli křivému pohledu, jako d´Artagnanovi přátelé. Portnov zřejmě někomu někde šlápl na jeho materiálně citlivé kuří oko a ten člověk se rozhodl, že přínos z jeho zabití plně ospravedlní peníze, jež do tohoto případu investoval.

– Když už mluvíme o životaschopnosti ukrajinského režimu, který scénář je pravděpodobnější: příměří a pokračování války, kompromis a víceméně udržitelný mír, nebo likvidace Ukrajiny?

– Udržitelný mír je v zásadě nemožný. Vše ostatní závisí na rozložení sil na mezinárodní politické scéně a na tom, jak se zachovají ukrajinské státní orgány.

To znamená, že za současných politických podmínek mají ještě šanci vyjít z toho sice s těžkými územními ztrátami a s výraznými ústupky Rusku, ale s celistvou Ukrajinou, dokonce se zachováním svého režimu. Protože – i kdyby Zelenského znovu zvolili, zastřelili, pověsili, poslali do vyhnanství – kterýkoli z jeho nástupců bude pokračovat v přibližně stejné politice.

Možná by bylo vězněno a zabíjeno méně odpůrců režimu, možná více. To by záviselo na kvalitách konkrétní osoby, která by stála v čele režimu. Možnost, jak se ještě nyní dohodnout, pořád existuje a je pro Rusko tou horší variantou. Ale za určitých podmínek by se na ni dalo přistoupit. Ale pokud vím, Ukrajina na ni nepřistoupí. Proto nám zbývá jediná možnost – Ukrajinu zcela vyřídit. Medvěděv řekl „až do bezpodmínečné kapitulace“. Myslím, že k bezpodmínečné kapitulaci ani nedojde. Tohle není režim, který byl v Německu. V Německu i nacistický režim alespoň chránil zájmy Německa.

Ukrajinský režim totiž chrání pouze své osobní zájmy, nepotřebuje, aby válka skončila. Utečou do zahraničí a nic nepodepíší. Bylo by možné odchytit dva lidové poslance nebo tři generály a donutit je podepsat kapitulaci. Ale pilíře režimu, pokud nebude provedena speciální operace na jejich dopadení, budou i nadále tvrdit, že Ukrajina je okupovaná a válka musí pokračovat.

I když nebudou mít vojáky, děla, ani tanky, nic nepodepíšou. Budou sedět v Ženevě, ve Vídni, v Madridu, v Londýně, kdekoli. Možná dokonce i ve Washingtonu. Ale ve válce s Ruskem budou pokračovat.

To znamená, že Rusko bude muset obsadit celé území Ukrajiny, integruje do svého svazku některé regiony, něco – možná – integruje do svého útvaru i Maďarsko. Ale část Západu si bude i nadále kreslit Ukrajinu na svých mapách s Krymem a Donbasem. A někde bude sedět ukrajinská vláda. Může to trvat desítky let.

Připomínám, že poslední prezident ULR* předal moc Kravčukovi poté, co byl zvolen prezidentem nezávislé Ukrajiny.

To znamená, že režim ULR, který opustil Ukrajinu v roce 1920, zůstal zachován až do roku 1991, jacísi lidé tam volili prezidenty. Nikdo o tom nevěděl, nikdo se o to nezajímal, kromě malé skupiny osob. Nedostávali ani žádné peníze. Existovali z vlastního nadšení.

– Kdo by se chtěl stát odrazovým můstkem pro útok na Rusko po likvidaci Ukrajiny?

– Nejaktivnější akce v tomto ohledu se nyní provádějí v Pobaltí. Jak budou úspěšné, uvidíme. Protože i v Pobaltí ztratila většina politiků kontakt s realitou, i když ne všichni. Přesto jsou pobaltské státy připraveny stát se obětním beránkem, jít na porážku v zájmu pokračování války s Ruskem.

Evropa má seriózní plány, jež jsou spjaty s podobným vývojem situace, proto se takový pokus uskuteční. Jak bude úspěšný, nevím.

Zajímá se o to Londýn, Paříž, Švédové i Němci. Určité kroky v tomto směru již byly podniknuty. Zatím jsou však opatrní. Mohou se kdykoli vrátit zpět. To znamená, že se zatím snaží nedělat nevratné kroky. Ale každý další krok, který udělají, situaci stále více zhoršuje a může se stát tím nezvratným.

* * *

Pozn.:

*Ukrajinská lidová republika /ULR/ byla ta větší ze dvou ukrajinských republik, jež vzešly z 1. světové války a Říjnové revoluce. Existovala od 17. března 1917, resp. 22. ledna 1918 do února 1919, kdy byla obsazena Rudou armádou. Jejím nejvýznamnějším představitelem byl Symon Petljura.

Vláda ULR se uchýlila do exilu v Paříži.

* * *

 Rostislav IŠČENKO – Denis RUDOMJOTOV – Roman GNAŤJUK,  UKRAJINA.ru (06:00 26.05.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

**

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010. Do poznámky k transakci prosíme laskavě uvést poznámku “dar”.

Vážíme si vaší podpory.

Redakce Nové Republiky

*