Americká katastrofa

Jednal ve stylu ruských chytrolínů, kteří už půl roku reagují na každé západní kýchnutí tím, že se pak na sociálních sítích dohadují, čím „udeřit na Londýn“: „Orešnikem“ (který byl teprve zařazen do výzbroje – a jeho první komplex nastoupil bojovou službu v Bělorusku) nebo „Poseidonem“ (kterých je, soudě podle počtu ponorek-nosičů, málo a jejich deklarované taktické a technické údaje naznačují, že tyto zbraně jsou určeny k ničení celých flotil a eskader na základnách, čímž zároveň činí samotné základny nepoužitelnými, takže lodě na moři by se v době úderu neměly kde zásobovat a opravovat).

Ani „Orešnik“, ani ‚Poseidon‘ nejsou určeny k tomu, abychom „ukázali, co máme, aby se všichni báli“, ale jsou to zbraně pro plnohodnotnou jadernou válku. Stejně jako jaderné ponorky (ať už naše nebo americké). Takže Trumpovo „strašení“ Ruska přesunem dvou jaderných ponorek je naprosto pošetilé. Víceúčelové lodě nemají pronásledovat Rusko, ale ruské jaderné ponorky a velké skupiny hladinových lodí. Neměly by tedy být blíže k Rusku, ale blíže ke svým potenciálním cílům, které mohou být v tuto chvíli naopak v blízkosti Spojených států (kde plní své povinnosti).

Pokud jde o ponorky-nosiče balistických raket, které mají zasáhnout hlavní hospodářská, politická, správní centra a velké vojenské základny, je jim v podstatě jedno, z jaké vzdálenosti rakety vypustí, důležitější pro ně je být v té době mimo dosah ruských ponorkových a hladinových lodí a protiponorkového letectva. Takže v každém případě je „přesunutí lodí blíže k Rusku“ absolutní nesmysl, kterému snad neuvěří ani naprostý buran.

Je to jen další příklad toho, že Trump, od přírody samolibý narcis, zdaleka ne vždy (spíše zřídka) využívá služeb vyprofilovaných (nebo alespoň jen kompetentních) poradců. Opakovaně předvedl světu přístup hloupého vychytrálka. Povídačky o „super-duper bombě“, o „nejrychlejší a nejúčinnější raketě na světě“, snaha zastrašit Kim Čong-una třemi AUG (úderná skupina letadlových lodí – pozn. red.) vyslanými k břehům Severní Koreje během Trumpova prvního funkčního období, stejně jako slib usmířit Rusko a Ukrajinu ještě před jeho nástupem do prezidentského úřadu se mírou hlouposti vůbec neliší od filištínských diskusí o tom, čím „zasáhnout Londýn“, aby se všichni báli.

Ale to, co lze odpustit filištínovi, na němž díky Bohu nic na světě nezávisí, je naprosto nepřijatelné pro prezidenta Spojených států, prezidenta jaderné velmoci v nejhlubší krizi.

Důvody Trumpových drsňáckých reakcí jsou očividné už na první pohled.  Žádný z nápadů, s nimiž se dostal k moci, nefunguje.  Mír na Ukrajině uzavřen nebyl, Írán nebyl dobyt (Trumpovým prohlášením o jeho a Netanjahuových „úspěších“ ve dvoutýdenní válce s Teheránem se celý svět otevřeně směje). Od Antarktidy po Antarktidu všichni, včetně tučňáků a ledních medvědů, vědí, že pokud USA a/nebo Izrael vyhrají válku, nikdy nepožádají o mír a k dohodě o míru je nedonutíte. Ani Čínu se nepodařilo dotlačit ke kapitulaci. Obchodní válka se zbytkem světa přinesla prozatím mnohem méně dohod (a navíc ještě dost problematických) než ztrát, jež vyplývají z konečného přesměrování několika velkých asijských a latinskoamerických ekonomik, jež zůstávaly dosud relativně loajální vůči USA, na BRICS. Dokonce ani v případě migrantů se kromě několika „hurá vyhošťovacích akcí“ zatím ničeho nedosáhlo. A do voleb v polovině volebního období zbývá už jen něco málo přes rok. Kampaň začne na jaře.

Trump se svým vychytralým přístupem k politice zřejmě očekával, že se Rusko zalekne dvojího úderu: vojenské provokace připravené Evropany pod pečlivým britským vedením, jež by hrozila Rusku kontinentální válkou, a zároveň i americké hrozby „super-duper sankcemi“, které by podle plánu Bílého domu měly odradit jeho hlavní mimoevropské partnery včetně Indie a Číny od obchodování s Ruskem. Nejenže se evropská válka proti Rusku zatím nevyvíjí dobře a hrozba sankcí ruské obchodní partnery nevyděsila, ale nyní musí samy Spojené státy zvážit, zda se neunáhlily, zda tyto sankce nebudou smrtelnou ranou pro jejich vlastní churavějící ekonomiku. A k tomu všemu jim ještě Medvěděv připomíná, že další eskalace napětí v Evropě a ve světě může velmi rychle vést k jaderné válce.

Jak se potom nerozzlobit? Vždyť Trump obvinil Bidena, že je v zahraniční politice naprosto neefektivní a v případě znovuzvolení by pokračováním svého kurzu rychle přivedl svět k jaderné válce. A nyní je Trump obviňován v podstatě z téhož. Přitom Američané jadernou válku nechtějí. Mají z ní strach. Samozřejmě ne všichni, ale právě většina Trumpových voličů.

Trump zřejmě počítal s tím, že když Medvěděv zastává v ruské zahraniční politice pozici „zlého policajta“, vystoupí ihned „hodný policajt“ Putin a učiní zmírňující prohlášení, které bude moci Trump prezentovat jako své vítězství. Putin vystoupil. Ale za prvé – své prohlášení učinil ve chvíli, kdy se objevila zpráva o nasazení prvního komplexu „Orešnik“ do bojové služby v Bělorusku, za druhé – do té doby se Trumpovi přesouvajícímu loďky posmíval už kde kdo, a za třetí: Putin řekl, že ruská pozice zůstává nezměněna, tedy že velmi chceme ukrajinský problém vyřešit jednáním, ale musíme mít s kým a o čem mluvit. Až to všechno bude v pořádku a experti dostatečně rozpracují všechny problematické otázky, je připraven se sejít i se Zelenským (pokud ovšem bude ještě takové setkání aktuální).

Co tedy Trumpovi zbývá? Co by měl teď udělat? – Oznámit, že ponorky odplují dál od Ruska? To by absolutně nijak nesnížilo riziko vyprovokování evropské války, o níž mluvil Medvěděv, když varoval, že by mohla okamžitě přerůst v globální jaderný konflikt. Stejně jako by nic nevyřešilo vyslání lodí blíže k Rusku. Primární je totiž počet ponorek ve formaci a v bojové pohotovosti. Oblasti jejich bojového hlídkování jsou druhotné. Ponorka se nestane víc nebezpečnou, když se přiblíží, ale když vůbec nevíte, kde je, tak to je problém.

Obecně vzato – Trump opět (po kolikáté už?) prokázal, že se absolutně neorientuje v mezinárodní situaci. I když vsadil na strašení svých hlavních oponentů, nechápe, koho a čím strašit, proto pravidelně selhává. Je třeba říci, že Rusko, které by skutečně dalo přednost komplexnímu (globálnímu) mírovému řešení před léty nebezpečné konfrontace, považuje Trumpovy neúspěchy za velmi málo pozitivní. Už jsme si tak nějak zvykli, že pozitivita přichází od amerických prezidentů velmi zřídka, a když se občas objeví, je často nebezpečnější než negativita. SSSR nikdy neměl tak vynikající vztahy se Spojenými státy jako v předvečer svého rozpadu.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (09:18 05.08.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová