Setkání ruského a amerického prezidenta v pátek 15. srpna 2025 v Anchorage na Aljašce přivedlo světovou politiku i média do varu už ve chvíli, kdy bylo oznámeno. Především Evropa a v popředí v ní naše země se vysilovala pochybnostmi a kritikou amerického prezidenta a jeho iniciativy k jednání s jeho ruským protějškem. Opět duněly a duní nenávistné stereotypy o sebestředném narcisovi a neinformovaném hlupákovi ve funkci amerického prezidenta, který chce jednat se zločincem Putinem, namísto toho, aby konflikt vyeskaloval až na samý práh jaderné konfrontace a Rusko nějak (nevíme jak) pokud možno zničil.
Trumpovi byla tak progresivistickým mainstreamem v Anchorage přidělena „mission impossible“ – dohodne-li nějak zázračně kompromis v konfliktu na Ukrajině vedoucí k míru nebo alespoň k příměří, bude to nový Mnichov, zrada ubohé Ukrajiny a triumf agresora. Pokud setkání dohodou o míru či příměří neskončí, potom je to Trumpova blamáž a porážka. Prostě všemi pokrokáři nenáviděný „usurpátor“ americké demokracie nesmí uspět a musí za každou cenu prohrát. To bylo v pozadí všech evropských manévrů od oznámení termínu schůzky obou prezidentů. Zelenskyj byl z Berlína, Londýna, Paříže a Bruselu instruován, že ukrajinské podmínky míru musejí vypadat jako diktát válečného vítěze, aby bylo jisté, že k míru ani příměří dojít nemůže a nesmí. Kompromis je tabu, s Ruskem se musí jednat jako s poraženým, a pokud se tak ono necítí a situace na bojišti vypadá opačně, potom to musí být důvodem další eskalace války a sankcí, které Rusko srazí na kolena. Problémem této strategie je, že ji ani Ukrajina ani Evropa nejsou schopny svými silami zajistit a chtějí to od USA, aniž se zajímají o americké zájmy.
Ty jsou v Trumpově éře ale zcela jiné, než v éře neokonů a Bidena. Trumpa nezajímá Ukrajina, je mu zcela jedno, zda – slovy kolegy Ladislava Jakla – „ se Rusům v Donbasu bude vládnout z Kyjeva nebo z Moskvy“. Nechce vést nesmyslnou bidenovskou proxy válku s Ruskem ani ji financovat, nehodlá pokračovat v zprofanované neokonské zahraniční politice nekonečných válek v zahraničí, na nichž USA vykrvácely, zatímco Čína se stala dílnou světa, hospodářským kolosem a největším vyzyvatelem USA, jakého kdy v historii měly.
U nás ani v Evropě nechceme pochopit, že Trumpvi nejde o Ukrajinu. Jde mu o Rusko, které dosavadní absurdní politika Západu nahnala do náruče Číny. Jednání v Anchorage bylo primárně o obnovení rusko-amerických vztahů a spolupráce, zničené dosavadní konfrontací kolem Ukrajiny. Proto chce Trump co nejrychleji USA z konfliktu vyvázat, což znamená pro Ukrajinu zásadní zprávu, že je na čase hledat kompromis, dokud je vůbec možný. Pokrytecké výkřiky evropských lídrů jsou směšné – nikdo z nich není ochoten ani schopen kvůli Ukrajině jít do války. To se jasně ukázalo v současnosti, a tak nelze věřit, že by tomu v budoucnu mělo být jinak. Proto členství Ukrajiny v NATO není řešením, ale pouze devalvací jeho bezpečnostního závazku pro ostatní členy. Když za Ukrajinu nejsou západní velmoci ochotny bojovat dnes, nebudou za ni chtít bojovat ani někdy v budoucnu. Válka s jadernou velmocí je existenční rozhodnutí, které se nedělá kvůli podpisu na nějakém dokumentu. Je vyjádřením zásadního národního zájmu, který existuje bez ohledu na nějaké smlouvy. Takový závazek s možnými fatálními důsledky pro jeho poskytovatele si nelze koupit ani vyprosit. Země jako ta naše, která se neustále ohání Mnichovem, by to měla vědět první.
Trumpovi jde o získání Ruska na americkou stranu, nebo alespoň o zásadní zlepšení vzájemných vztahů, a v tom byl zřejmě summit úspěšný. I v našem zájmu je, aby válka co nejrychleji skončila a aby Ukrajina uhájila svou státní existenci a suverenitu. Proto je třeba ocenit amerického prezidenta, že tlačí na rychlé jednání o míru kompromisem válčících stran. Pro Ukrajinu platí, že čím dříve přijme realitu a kompromis, tím větší bude její šance svou státnost a suverenitu ubránit. Každým týdnem bojů se její situace zhoršuje. My v Evropě se však tváříme, že jediným přijatelným výsledkem je porážka Ruska, aniž bychom měli představu, jak toho dosáhnout. Donald Trump jasně naznačuje, že tento cíl nesdílí.
Je tedy v našem i ukrajinském zájmu hledat co nejrychleji kompromisní řešení. To znamená především sobě, Ukrajincům i evropské veřejnosti pokrytecky nelhat a možné kompromisy podporovat a nikoliv bořit. Bez americké účasti Ukrajina zvítězit nemůže, její vojenská porážka by byla pro ni i reputaci Západu katastrofou. Trump se tomu snaží svou iniciativou předejít. Je to správná a odpovědná politika.
*
Jiří Weigl, 18. 8. 2025, Institut Václava Klause
Uz jsem daleko toho, abych kricela prsi, kdyz zatim ani nekape…Jsou horsi nez aprilove pocasi