Warecki: Rusofobie je dvojče banderismu

Polský autor Krzysztof Warecki na stránkých webu Myśl Polska ukazuje na nebezpečnou rozumochromující nemoc – rusofobii. Jsou jí dnes postiženi nejen Poláci a Pobalťané, ale byla napumpována propagandisty NATO a médii v cizích službách i do žil českého národa. Na rozdíl od Maďarů a třeba i Gruzínců, kteří rusofobii jako program odvrhli, a to i přes velmi pohnutou historii vzájemných vztahů s Ruskem, a na rozdíl od Slováků a dnes můžeme říci i Rumuny a Moldavany, kteří bojují s tou částí své společnosti, která rusofobii podléhá, u nás v Česku rusofobie kvete v podobě uměle pěstované nenávisti a maloměstského šovinizmu při současném zatmění rozumu. Ukázkovými nádorovými hlízami morové nákazy nenávisti jsou nejen média typu Seznamu Zpráv, Respektu, Fora24, Novinek a České televize i s rozhlasem dohromady, ale i právě od moci odstavené politikařící figurkami typu Fialy, Lipavského, Černochové, Rakušana, Bartoška atd. atd. O khaki loutkách jako je Foltýn či agent Pávek ani nemluvě.

Takže nyní už polský autor, který podle nás z velké části nemluví jen k polskému národu:

*

Od 10. září 2025 provádí polská vládnoucí elita masivní psychologický útok na polský národ, jehož cílem je zlomit náš odpor vůči zatažení Polska do války s Ruskem na straně Ukrajiny. 

Tento útok, který se tváří jako iracionální, vychází z důležitého, i když ne vždy uvědomovaného fenoménu: rusofobie, kterou po léta podněcují mnozí politici, média a nevládní organizace.

Kořeny a zdroje

Rusofobie je slovníkově řečeno averze nebo strach zaměřený proti Rusku, Rusům nebo ruské kultuře, který vychází z historických zkušeností s ruskou expanzí v 18. a 19. století v Asii a Evropě. Nejprve vznikla ve Francii, která se po Napoleonově porážce obávala dobytí Evropy Ruskem (na tuto anachronickou matérii se nyní odvolává prezident Emmanuel Macron), a poté, po vpádu ruského impéria do Střední Asie, se rusofobie rozmohla ve Velké Británii, která se obávala ruského útoku na Brity kolonizovanou Indii. Podhoubím polské rusofobie bylo zase rozdělení první polské republiky na konci 18. století, čehož později velmi obratně využili geopolitičtí rivalové Ruska – nejprve Velká Británie a po druhé světové válce Spojené státy.

Současnou podobu polské rusofobie vytvořili Anglosasové do značné míry po nástupu Vladimira Putina k moci v Rusku, což se zintenzivnilo po Putinově památném projevu na 43. mnichovské bezpečnostní konferenci 10. února 2007, kde se ruský vůdce odvážil odsoudit a zpochybnit americké snahy o jednostranné řízení světa a prohlásil je za nezákonné a nemorální. A přestože obvinění prezidenta Ruské federace byla racionální a v každém případě oprávněná, po tomto projevu kolektivní Západ považoval Rusko a jeho vůdce za svého hlavního nepřítele. Dalo by se říci, že vzhledem k vazalské podřízenosti Polska zájmům Spojených států a Velké Británie byl mnichovský projev prezidenta Putina zároveň zakladatelským aktem nejnovější formy polské rusofobie. Podobného procesu jsme byli svědky i na Ukrajině po úspěchu tzv. oranžové revoluce v roce 2004, kdy se prezidentem země stal prozápadní politik Viktor Juščenko. Od tohoto okamžiku začalo anglosasky stimulované násilné vlajkování Ukrajiny s vyhlídkou na obnovení autority Západu nad Ruskou federací a jejími obrovskými zdroji, kterou ztratil po odchodu Borise Jelcina.

Rusofobie ve službách Anglosasů

Někdo by se mohl zeptat, co má banderizace Ukrajiny co společného s polskou rusofobií? No, má! Navzdory zdání mají tyto dva jevy mnoho společného. Jak současná polská rusofobie, tak šíření banderismu na Ukrajině se staly jedněmi z nejdůležitějších nástrojů v rukou Anglosasů v jejich boji za podřízení Ruské federace svým globálním politickým a ekonomickým zájmům. Zatímco banderismus je relativně nedávným jevem, polská rusofobie má mnohem delší historii. Na tomto místě není prostor pro podrobný popis vzniku a historie polské rusofobie, protože to je téma na rozsáhlou studii, ale od doby vlády krále Stanisława Augusta Poniatowského hrála významnou roli při utváření euroasijské geopolitiky. Vedle Prusů byli první, kdo si uvědomili jeho výhody a obrovský potenciál, Britové; stačí se podívat na severní stranu východní polokoule naší zeměkoule z geostacionární dráhy, abychom se o tom přesvědčili. Britové si rychle všimli, že Poláci žijící v srdci evropského kontinentu, kteří byli zároveň po celé 19. století poddanými ruského impéria, mohou být vynikajícím nástrojem pro provádění ozbrojené a politické diverze v týlu konkurenčního ruského impéria, které se pro Brity nacházelo ve střední Asii. Z tohoto důvodu investovali velké prostředky do polského povstání jako nástroje k oslabení Ruska.

Jako Poláci jsme si dodnes neuvědomili, že rusofobie, kterou nás nyní krmí, je variantou ukrajinského banderismu, kterou vytvořili Anglosasové pro potřeby Poláků, aby otrávili naše srdce a duše permanentní nenávistí k Rusku, abychom ochotně umírali ve válkách s Ruskem v zájmu západních banksterů a korporací. Vzhledem k tomu, že Rusko nyní v polské politické a ekonomické realitě chybí a neexistuje ani kulturní výměna, je pro anglosaské válečné štváče obtížnější jít ve stopách povstání z 19. století. Tehdy stačilo nasypat pár kopějek a několik manifestů stejně křiklavých jako odtržených od reality, aby se v mladých hlavách rozhořely povstalecké sny, a tragédie byla hotová. Poláci povstání podnítili, Rusové ho potlačili a otráveným plodem těchto intrik bylo vzájemné nepřátelství. A právě to měli na mysli Angličané a právě to mají nyní na mysli Američané.

U nás v Čechách jsme na rozdíl od Polska s Ruskem a Rusy do nedávné historie neměli téměř žádné negativné konotace. Okupaci Československa roku 1968 provedl na popud svých satelitů – Východního Německa, Polska a Bulharska –  a vedení Komuinistikcé strany Ukrajiny Sovětský svaz. Při rozhodování o použití armády proti rodícímu se „socializmu s lidskou tváří“ byla většina funkcionářů ruského původu buď proti, nebo se disciplinovaně podřídili většině. Přesto právě na zkušenosti s okupací roku 1968 je nám vnucována, podobně jako v Polsku, rusofobie jako prostředek k zhloupnutí národa a jeho přípravy Čechů ochotně jít do plánované velké války proti jadernými zbraněmi vyzbrojenému Rusku.

Zvládání rusofobie

Vzhledem k tomu, že dnešní geopolitická realita ve středu Evropy se zásadně liší od té z 19. století, hledají Anglosasové jiné způsoby, jak úspěšně dostat jed rusofobie do srdcí Poláků. Zde je nejdůležitějším nástrojem manipulace ztotožnění současného Ruska s bolševickým výtvorem vyrostlým na troskách carského Ruska během bitvy o Varšavu v roce 1920 nebo se Sovětským svazem z období tzv. polské operace v roce 1937 a katyňského masakru v roce 1940. A skutečnost, že od okamžiku, kdy bolševici v zimě 1920 porazili poslední bílé armády, až do rozpadu SSSR na Štěpána roku 1991 Rusko jako suverénní politický subjekt neexistovalo, nemá pro manipulátory žádný význam. A je dobře známo, s čím je Sovětský svaz v obecném povědomí spojován – s gulagy, represemi, miliony obětí, vazalstvím a vykořisťováním sousedních států, tedy se vším nejhorším. A protože Sovětský svaz a Rusko je totéž, je nesmírně snadné provést příslušnou projekci.

Tyto stereotypy jsou zase dokonalou živnou půdou pro pocit ohrožení, že sílící Rusko se chystá zaútočit na Polsko, stejně jako v roce 1920, a poté ovládnout celou Evropu až po Lisabon. Ruská intervence v Gruzii v srpnu 2008 a speciální vojenská operace probíhající od 24. února 2022 jsou citovány bez úmyslu zabývat se důvody těchto intervencí. Není náhodou, že denacifikace Ukrajiny je jednu z nejdůležitějších podmínek, které Rusko klade pro ukončení války na Ukrajině. Politici a mainstreamová média přiživují strach vybudovaný na těchto stereotypech zprávami o údajných zvěrstvech spáchaných ruskými vojáky na Ukrajině a zároveň se zapojují do vysoce nebezpečného aktu dehumanizace Rusů. (V Česku podobné anglosaské lži ochotně šíří média hlavního proudu a anglosaský agent a zároveň zakletý herec v čele BIS Michal Koudelka. Jde o protiruské dehumanizační štvaní s použitím uměle vytvářených afér, jako např. okolo sestřeleného malajsijského letadla u Doněcka nebo okolo „novičoku“ a otravě Skripalových v Británii, výbuších ve Vrběticích, a ukrajinskými oddíly psychologických operací (PSYOP) pod britskou režií vyrobenými obludnými podvrhy vraždění v ukrajinské Buče, u nádraží v Kramatorsku  a na dalších místech.)

Polská rusofobie se tedy má čím vykrmovat, i když díky rozvoji internetu to naštěstí nemá tak jednoduché. Ukazuje se, že velká část polského národa není tak náchylná ke stále hrubší protiruské propagandě. Proto zločinci vládnoucí Polsku (protože vzhledem k hrozbě, kterou Polsku přinášejí, je třeba tyto politiky takto označit) dělají vše pro to, aby tento trend zvrátili, a uchylují se dokonce k operetním provokacím. A přestože se Poláci probouzejí, musíme si stále uvědomovat, že vážná infekce části polského národa rusofobií je nyní jednou z největších hrozeb nejen pro naši státnost, ale dokonce i pro naši biologickou existenci. Proto nastal čas vytáhnout do boje proti tomuto mimořádně nebezpečnému jevu, pevně zakořeněnému v polské mentalitě, který – pokud nebude pojmenován pravým jménem – bude jako rakovina pustošit polský politický život až do zániku státu. (Obdobná situace je i u nás v Česku. Jediným programem Fialova vládního gangu nebylo blaho a bezpečí české společnosti, které měli sloužit, ale zaslepená rusofobie, kterou nám nařizují z NATO a z amerického deep stat. Tak se stalo, že jsme stále víc zatahováni do války proti Rusku a ukrajinským Rusům na straně ukrajinských nacistů – banderovců. Tak se stalo, Fialovy NATOhujeři v protiruském amoku nakupují předražené „stíhačky“ F-35. Tak se stalo, že nesmíme nakupovat energie – plyn a ropu – z Ruska, ale musíme nakupovat ruské energie od anglosaských překupníků s patřičnou přirážkou. Nesmíme stavět vlastními silami, tak jak to český průmysl dovedl, nové jaderné bloky, protože k nim bychom museli z Ruska objednat i několik těžkých výkovků. Nesmíme podporovat naše firmy působící v Rusku, i když ještě před několika desetiletími to byl náš docela zásadní zahraniční trh atd. atd.)

Otrava nenávistí bere rozum

Nebezpečí dalšího otravování Poláků rusofobií nejlépe demonstruje otrava Ukrajiny jejím dvojníkem, banderismem. Tím, že Ukrajincům vštípila nenávist k Rusům, jim znemožnila přemýšlet a jakékoli známky zdravého rozumu. Nebýt banderismu, který Anglosasové vykopali ze zbytků historie a poté přesadili na Ukrajinu, k současnému ozbrojenému konfliktu na Ukrajině by nikdy nedošlo. Banderismus a rusofobie, vzájemně propojené, doslova zbavují ty, kteří jsou jimi nakaženi, rozumu, a Ukrajina, která nyní směřuje k záhubě, je toho ukázkovým příkladem. (Např. během operací ruské armády na Ukrajině bylo zabito téměř 5 000 polských „dobrovolníků“ ve službách banderovské armády. Podobný osud mělo i několik českých žoldnéřů s pardonem do bývalého prezidenta Zemana.)

Ukrajina, zapletená Anglosasy do války s Ruskem, by mohla ještě dnes vyjít z této války bez úhony, kdyby přijala poměrně umírněné podmínky Rusů. Bohužel západní sponzoři současné ukrajinské vlády mají zájem pokračovat ve válce proti Rusku, která je ve skutečnosti válkou na obranu dolů, oceláren, četných průmyslových závodů, půdy a ložisek, z velké části vlastněných americkými investičními fondy a anglosaskými koncerny. A banderismus je jedním z nejpodstatnějších nástrojů, jak zajistit pokračování této války, protože dokud budou srdce Ukrajinců otrávena nenávistí k Rusům, budou Ukrajinci bojovat za obranu západních aktiv na Ukrajině v domnění, že bojují za obranu svobody, demokracie a nezávislosti své země. To nemůže skončit jinak než zničením Ukrajiny. Zdá se, že hlavní hráči na Východě i Západě si to již uvědomují a existuje mnoho symptomů, které naznačují, že probíhá řízený proces likvidace ukrajinského státu v podobě, v jaké existoval posledních třicet a více let. A kéž bychom nebyli překvapeni určitými dohodami, které byly učiněny nad našimi hlavami a které se týkají velmi pravděpodobné likvidace ukrajinského státu.

A autor pokračuje nabídkou katarze polské společnosti, léku proti nenávisti a cestu ven z pasti rusofobie. Něco podobného čeká i nás:

Kruh historie se uzavřel

Jako Poláci musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom se vyhnuli podobnému osudu, a může to být i náš osud, pokud se necháme otrávit rusofobií, proti které bychom měli bojovat ze všech sil. Psychologická agrese proti vnímání a vědomí Poláků, probíhající od 10. září, má za cíl naprogramovat nás k tomu, abychom řekli „ano“ vstupu Polska do války, nebo abychom, vyčerpaní tímto útokem, alespoň zůstali v klíčovém okamžiku pasivní. A ačkoli si to možná neuvědomujeme, jedná se o jednu z nejdůležitějších bitev, které polský národ bojuje od druhé světové války, a rozhodně nejdůležitější bitvu 21. století. Je více než pravděpodobné, že NATO do války s Ruskem dosud oficiálně nevstoupilo kvůli značnému odporu uvnitř polské společnosti. Polsko je klíčovou zemí pro eskalaci války na východě, proto se v současné době vede hlavní bitva o zlomení našeho odporu a klíčovou roli v tom pravděpodobně sehraje zesilování rusofobie, protože jen tak lze Polákům odebrat rozum, aby dobrovolně zemřeli ve válce jiného. Bez přehánění lze říci, že osud Evropy, a kdo ví, možná i světa, je opět v rukou Poláků. Je možné, že v tomto případě měli Friedrich Nietzsche a Martin Heidegger pravdu, protože dějiny se skutečně uzavřely.

Neměli bychom se i my, Slezané, Moravané a Češi, postavit šířené rusofobii, vyzbrojování vykrmování ukrajinských banderovců. Vždyť nás do cizí války proti Rusku vtahují ti samí zločinci co Polsko? Nemáme si i my doma udělat pořádek v politice, médiích, úřadech, armádě, aby nás proti naší vůli nechali uškvařit v termojaderném konfliktu, ke kterému celé to protiruské tažené posledních desetiletí směřuje.  A polský autor končí těmito slovy:

Musíme si také uvědomit, že vzhledem k tomu, že Anglosasové učinili z banderismu důležitý nástroj svého boje proti Rusku, otázka řádného uctění památky obětí ukrajinské genocidy Poláků na Volyni a ve východním Malopolsku se nepohne z místa, dokud budeme ve vazalské závislosti na Spojených státech. To se může změnit pouze tehdy, pokud Anglosasové uznají svůj neúspěch na Ukrajině a po dohodě s Ruskem společně demontují ukrajinský stát a spolu s ním ukončí neobanderovský experiment. To se v tuto chvíli může zdát nepravděpodobné, ale navzdory zdání to není tak nemožné.

 *

Krzysztof Warecki, Myśl Polska