Tvoření sociálna-prioritní evoluční hodnota

V reprezentativním empirickém sociologickém výzkumu jsem zkoumal vztah mezi fyzickým trestáním dětí v rodině a šikanou dětí. U znaku trestání jsem vytvořil škálu od mírného trestání až po brutální fyzické trestání. U znaku šikana jsem vytvořil škálu od oběti šikany, objekt šikany po agresory, subjekty šikany. Projevila se vysoká korelace, avšak jiná, než by možná někdo čekal.[1]

Čím bylo dítě brutálněji fyzicky trestáno, tím samo také brutálněji šikanovalo druhé děti. V procesu socializace, sociálního zrání sociální formu chování jedinec interiorizoval a následně promítal do svého chování. Vnější chovaní, se kterým se setkával, jako peníze do banky, ukládal do své osobnosti. Jako peníze v bance, sociálno se stává vkladem osobnosti, připravené se ve vhodné situaci manifestovat, zvnějšňovat v chování subjektu. Zvláštní je, že role mezi subjektem a objektem násilí jsou u jediného subjektu zaměnitelné, a dokonce mají tendenci k této záměně tendenci.

Funguje tento mechanizmus pouze u jedince, či platí i u sociálních entit vyššího řádu?  Ve dvacátém století a snad v celé lidské historii se neodehrálo nic horšího, než byla druhá světová válka a v ní, k tomu nejhoršímu patřil holocaust. Reflexe této patologické, zločinné události civilizačního rozměru je zvláště v západní civilizaci velmi silná, a dostává se až do extrémní polohy, kdy Evropané mají zákonem určeno, co si mají o holocaustu myslet pod hrozbou několikaletého vězení.

Já sám mám předané autentické osobní prožitky z holocaustu od prof. Irmy Lauscherové, která prožila s rodinou protektorát v Terezíne. Po válce po desetiletí jsme slyšeli a říkali, „ty hrůzy se již nikdy nesmí opakovat“. Jenže nejobtížnější je realizace čehokoliv poprvé. Jakmile dojde k realizaci, tato událost je uložena v komprimované podobě sociálna a je možné ji opakovaně vyvolat.

Podobně jako v případě brutálně týraného dítěte se dítě stane tím, kdo šikanuje, Židé se zkušeností holocaustu se v Palestině přesunuli z role oběti genocidy na pachatele genocidy. Desetisíce Palestinců umírají v důsledku útoků izraelské armády a řízeného hladomoru. V historii lidské civilizace došlo k něčemu, co by si po 2. světové válce nikdo nedovedl ani představit. Izrael a izraelská armáda zneuctily svým chováním památku obětí holocaustu. Pokud se západ nedokáže s touto situací vyrovnat, domnívám se, že západní civilizaci nečekají světlé zítřky. Svým způsobem se oživuje heslo z třicátých let „u Madridu se bojuje za Prahu“. V Palestině se rozhoduje o evropské civilizaci.

Ukázalo se, že korelace prokázaná u dětí mezi fyzickým trestáním a šikanou funguje i u vyšších sociálních entit, včetně záměny rolí oběti a agresora. Také se prokázal význam sociálna žitého sociálními entitami. Kvalita žitého sociálna předurčuje kvalitu života těchto entit v budoucnosti.

Proto současný marasmus české společnosti není nahodilý, je zcela zákonitý, protože je důsledkem listopadového převratu StB a devadesátých let. V tomto festivalu organizovaného zločinu se tehdy také socializovaly mladé generace. Sociálno devadesátých se personalizovalo v příslušnících tehdejší mladé generace.  Pokud mi nerozumíte, podívejte se na Dozimetr, Rakušana, Farského, Gazdíka, Polčáka a na ty mrtvé v této kauze a v kauze Kampelička.

Podobně jako východní duchovní nauky tvrdí, že svým chováním si každý tvoří svou karmu-osud, podobně každá entita sociálním chováním vkládá tuto kvalitu do sociálna, které je připraveno vstupovat do dalších procesů a tvořit z našeho pohledu budoucnost. Podobně jako se do devadesátých let promítalo sociálno normalizace s jejím popřením socialistických hodnot a ideologie a s vyzdvihováním materiální stránky života.

Také současné evropské militaristické orgie jsou bez evokace sociálna třicátých let a 2. světové války těžko pochopitelné, tím spíše, že naprosto popírají zdravý rozum. Nositeli této tendence jsou především jedinci, kteří sociálními vlákny jsou na tuto válku napojeni a cítí z ní odvozené puzení.

Pro vyspělou společnost bude důležitá sociální kreativita, protože lidé této společnosti si budou uvědomovat hodnotovou prioritu sociální skutečnosti, kterou žijí a v níž žijí. Nejdříve však bude nezbytné osvobodit se od „Zlatého telete“. V našem sociálnu nepochybně stále existuje kvalita, kterou do něho vnesli sociální demiurgové jako byl Ježíš, který sociálno lidstva obohatil o sociálno vycházející z duchovna, podobně jako tomu bylo u Buddhy, Lao-Tse a dalších. Toto sociálno je však zatlačováno kapitalistickým sociálnem „Zlatého telete“     

*

doc. Petr Sak – sociolog

[1] Výzkumná zpráva „Normalita a sociální deviace u mládeže“. Praha, 1998. Grant ministerstva vnitra ČR „Diagnóza, prognóza a možnost resocializace skupin ohrožených sociálně negativním vývojem, se zvláštním zřetelem na mládež“.