Nová republika
S nástupem populačních ročníků, jejichž mozek a psychika již byly formovány v prostředí digitálních technologií, se ze společnosti vytrácí kritická analýza, přijímaní názorů na základě faktů a argumentů. Místo toho nastupuje sdílení a přijímání mediálně a digitálně šířených názorů.
V české společnosti se již třicet čtyři populačních ročníků narodilo po listopadu 1989 a připočteme-li k nim ještě ročníky, které byli v roce 1989 dětmi, dospějeme k závěru, že většina současné populace nemá autentické zkušenosti z předlistopadové společnosti.
Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. – Jak srovnávat politické systémy? Všechny státy deklarují, že jejich politický systém je demokracie a vyznávají deklaraci lidských práv. Zatímco u všech politických elit se setkáváme s deklarovanou demokracií, v reálném životě demokracii obtížně nacházíme.
Většinově jsou politici psychopati a z toho plynou jejich cíle a chování. Před lidmi musí své skutečné cíle skrývat, chtějí-li, aby je lidé volili….do politiky nejdou lidé, kteří chtějí prospět společnosti, ale jedinci, kteří v politice hledají svůj prospěch.
V poslední době narůstá kritika svobody slova v naší společnosti. Nic tak nevypovídá o rozporném stavu společnosti v této oblasti jako prohlášení premiéra Petra Fialy. Ve vánočním poselství sdělil národu, že v naší společnosti je dokonalá svoboda slova a demokracie, přičemž v jiném projevu pro občany požadoval regulované informace (cenzuru) a vyzýval občany k udávání.
Je již poměrně široce známo, že výzkumy veřejného mínění, spíše než přinést informace, mají za úkol veřejné mínění, preference politiků a názory utvářet.
Pokud se stát demokraticky rozhodne způsobem v rozporu se zájmy Evropské Komise, tak několik nevolených úředníků tomuto státu neposkytne prostředky, na které má nárok. To je princip „eurounijní demokracie“.
„Mluvit pravdu znamená zničit si kariéru.“
Dokud si budeme myslet o české vládě, že se jedná o vládu, která chce naplňovat vůli lidu, nikdy se nedobereme žádného výsledku. Je třeba pochopit, že se nejedná o českou vládu, ale o likvidační komando české státnosti a českého národa. Tento likvidační trend je dlouhodobý.
Druhá světová válka s genocidou Slovanů a holocaustem Židů patří nejen k nejstrašnějším událostem dvacátého století, ale pravděpodobně celé historie lidstva. Po skončené válce lidstvo hledalo cesty, jak zabránit opakovaní něčeho, tak zrůdného. Vzniklo OSN, konaly se soudy s válečnými zločinci, proběhla denacifikace, bylo kodifikováno mezinárodní právo se zločiny proti míru, a dokonce se stalo v řadě zemí trestné zpochybňovat holocaust.
Společenskou skutečnost nelze vnímat a následně chápat smysly. Teprve sociologickou analýzou můžeme dospět k reflexi společenské skutečnosti. Vzhledem k tomu, že společnost je stále sofistikovanější, je její pochopení stále obtížnější, a proto narůstá podíl populace, která nechápe skutečnost, v níž žije. Čím méně však společenské jevy a procesy chápou, tím více jsou tito lidé přesvědčeni, že všemu rozumí. Příkladem mohou být současné války.
