Nová republika
Web neČT24 již podle svého názvu uveřejňuje rozhovory, jejichž hosté i témata z „televize veřejné služby“ neuslyšíte. Prostě je námi povinně placená média – ČT a ČRo – usilovně vymlčují. Právě alternativní média vznikla proto, aby mezeru vzniklou myšlenkovou a názorovou cenzurou vyplnila.
Od založení České republiky nám Ústava slibuje nástroj zvaný referendu čili všelidové hlasování. Dodnes jej však politici nauvedli v život. Nejen z čisté bezradnosti, jak takové referendum u nás má vypadat, jaké mají být jeho podmínky, ale hlavně z obavy, že by jim referendum ubralo velkou část vlivu a moci. Svůj názor na refrendum poslal do reakce i sociolog a vysokoškolský pedagog docent Petr Sak
Myslivecká morálka nedovoluje střílet zvěř u krmelce. Jinak je tomu však v případě lidí. Po nacistických zrůdnostech během 2. světové války, kdy vraždění lidí dostalo tovární podobu umožňující v koncentracích plynule zabíjet tisíce lidí se zdálo, že nic nového v zabíjení lidí nelze vymyslet.
Nikdo nezdůvodnil, proč je plynulé zásobování banánů projevem kvality společnosti. Nikdo také nezdůvodnil, proč poprava jedné Milady Horákové dokazuje zločinnost systému, zatímco vyvraždění 3 milionů Vietnamců a zamoření půdy na desetiletí je projevem nejvyspělejší demokracie USA.
Intelektuální pokleslost českého veřejného a mediálního prostoru se projevuje mnoha způsoby. Patří mezi ně tzv. dvojí metr, kdy stejný jev se hodnotí odlišně, podle vztahu hodnotitele k danému jevu nebo entitě (jedinci, instituci, sociální skupině).
Docent Sak upozorňuje na mizerný stav dnešní české justice na pozadí kauzy zneužívání titulů nové ministryně spravedlnosti z Fialova gangu, která byla pověřena “očištěním” v bitkoinové korupční kauze.
Vyjadřovat obavy o demokracii v Česku je jako vyjadřovat obavy o panenství prostitutky.
Josef Urválek je známý rozsudkem z politických procesů padesátých let, z vrcholu jeho profesní kariéry. Soudkyně Eliška Matyášová se stala známým Urválkem naší doby již na počátku svého soudcovského působení a svým rozsudekem…
Mýty vkládané (implementované) do vědomí lidí vytvoří ve vědomí lidí jakousi kostru – skelet obrazu společnosti, který je falzifikátem. Na vytváření těchto mýtu se podílejí zpravodajské služby, zkorumpovaní a konformní akademici, politici a na konci tohoto řetězce tvoření mýtu jsou média. Těch, kteří vědí, že tvoří mýtus, odvádějící lidi od reality, je malý zlomek.
Ze společenského vědomí se systematicky přenášejí do vědomí jednotlivých lidí zkratkovité výpovědi o realitě, které mají charakter axiomu, něčeho, o čem se nepochybuje, co se neanalyzuje, co se prostě přijímá jako nezpochybnitelná…
