Nová republika
Zkusme si alespoň představit, že válka normální není. Důkazem o pobytu na světě není a nemá být nepřetržité utrpení. Zavzpomínejme na předchozí válku, ta mimochodem neskončila. Jak povzbudit Kurdy a kterak jim ukázat dlouhý nos, to přece není solidní jednání. Válka není solidní, není pokračováním, ale průšvihem diplomacie. Moc o ní nemluvit, a přitom ji provádět, to také není samo sebou.
Mnozí postmoderní humanisté vyčetli islámskému prostředí krvavé odplaty za takzvanou urážku ze cti. Osobně vnímám spoustu pokusů o urážku ze cti a pranýřování za něco takového v prostředí, které islámem poznamenané není nebo nechce být. Jedním z pěstitelů urážlivosti jsou tradičně ideologie, a to na základě jednoduchého (až stereotypního, ale fungujícího) mechanismu: Touží své místo na výsluní získat ve strkanici, chtějí něco – někoho shodit, aby se na silovém poli staly přitažlivé akcí i strachem.
Podivný tatík žáka Krupičky často čte, dost se zajímá a má to v hlavě pomotané, jak říká maminka. Ale to víte, krev není voda, a tak si Krupičkovic klouček zrovna na dnešek sepsal několik otázek pro prezidentského kandidáta Pavla. Petr Pavel se totiž ohlásil, že školu na soutoku tří řek navštíví.
Mnozí známe domino kvůli dominovému efektu. Ale pozor, domino je především salónní hra. Černé prkénko se zlatými tečkami má dvě přesné poloviny, jenže je každá jiná. Jak to? Každá má trochu jiný počet teček. Sedíme v salóncích a natáčíme dřívka tak, aby spolu dvě sousední počtem zlatých bodů souvisela.
Když vysílají domino média, stojí Poláci o západní Ukrajinu, nebo stojí proruská propaganda o to, podezřívat Polsko? A Maďaři? Pečou něco s Putinem, nebo se do nich navážejí ti, kdo závidí, že Maďarům jde víc o sebe samotné. Polsko a Maďarsko – dvě dominová dřívka. Jak je k sobě přiložit?
Z přednášky známého přírodovědce jsem odcházel s informací, že v Rusku jako by zázrakem dosud žijí lidé, kterým na dům kdosi připevnil cedulku, že tady a tady bydlí zrádce. Dva dny nato jsem podobnou cedulku uviděl – v jednom českém krajském městě na hlavních dveřích vysokého panelového domu: „V tomto domě bydlí Z. Ž. ruský dezolát a trol.“
Žádnou zlodějnou si nikdy nikdo nepomohl k historicky dobrým okolnostem. Ukradeno už bylo ledasco: dobré časy, lidé nebo jejich důvěřivost a naděje, kusy krajiny i celé země, sladký výpotek pracovitosti i dluhy se už kradly! Nebo poklady panovnických dvorů. Ovoce myšlenkových pochodů celých pokolení. Děti rodičům, a to i ve smyslu, že se mládež učila obzory rodičů i předky samotné považovat za přítěž. To celé už bylo ukradeno nejednou.
Myslím si to špatně, když povím, že ministerstvo vnitřních věcí má být výlohou státu? Na budově ministerstva vnitra se v pátek 28. října rozpínala textilie s vyobrazením prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina v pytli na mrtvoly. Jeden politicky vlivný člověk si zkusil, co to je, moci svou moc násobit vahou svého úřadu. Potřebu zemního plynu a ropy pro desetimilionový zadlužený stát tím zcela jistě poslal “do kelu”… Vybavil jsem si arabské přísloví: „Kde zemře lev, vládnou hyeny.“
Je to hrozně zvláštní, a zvlášť na slovo hrozně kladu důraz. V Praze se konalo setkání představitelů Evropské unie. Slečna z televize si před honosnou budovou našla jednoho z našich organizátorů schůzky a zeptala se, co dobrého vzejde ze zasedání pro Českou republiku. Muž hovořil ve smyslu, že je to naopak. Že si celá léta, než získáme unijní předsednictví, děláme reklamu na ono předsednictví. A potom je ten správný čas věnovat se celounijním záležitostem.
„Zdražování, inflaci, nic z toho neovlivníme…“ říká začátek reklamy na jistou pojišťovnu v nejisté době. A dobu dělají lidé. Lidé mohou ovlivnit mnohé. Jakoby zkrácené slovo člověk odhaluje naše možnosti v ruském čelo-věk, neboli ten, kdo stojí čelem k věkům. Přinejmenším mohou lidé procitat i prohloupit. Nevím, v jaké kvalitě se u nás na Zemi uskutečňuje spravedlnost.
Podle mého mínění je třeba žalostné, že „naše“ média podávají ruské žáky, kteří udali svou učitelku za nezávislé řeči o válce na Ukrajině, jako „malé smrady“. Zároveň ovšem podají naše „malé smrady“, co udali svoji vyučující za osmnáct minut jinak nezávislých řečí o téže válce na Ukrajině, jako bdělou mládež. Naše paní učitelka přišla o práci, je možné, že i ta ruská. Tu naši čeká soud.
