Dvě lži, které rozdělují národ

„Je s podivem, že zemi, kterou nepustoší tornáda, neničí zemětřesení, úrodu nesežerou kobylky, převážně ji netrápí roky sucha, místo sopky vybuchne jen sem tam nějaké parovodní potrubí, nezažila 73 let válku, dokáže dostat na kolena parta zlodějů, podvodníků a lumpů během 29 let.“

Stanislava Kučerová
Stanislava Kučerová

Zdroj: ČeskéNárodníListy

To prý řekl před časem jeden Američan. A my musíme souhlasit. Žijeme v nevýslovném marasmu.

Proč?

Prastará moudrost tragického mýtu o Oidipovi, který uhodl hádanku obludy Sfinx a stal se králem v dávných Thébách, ukazuje, jak kruté jsou následky nepotrestaného bezpráví, jak i nezamýšlený přečin je fatální vinou a vede k hluboké společenské krizi. Trest postihuje nejen ty mocné, kteří se provinili. Těžké důsledky nesou i ostatní, pohromy stíhají i celý národ a stát.

V mediálním světě jsme denně svědky cílevědomého výběru i výkladu událostí tak, aby sloužily potřebám a zájmům mocných. Výběr a interpretace událostí se často více nebo méně míjí s historickou pravdou. Předstírá se, zastírá, zamlčuje, zveličuje i bagatelizuje. Jak se to právě dané skupině v zápase s protivníkem hodí. Není to nic nového, v staré řecké společnosti působili svého času i vyhlášení „sofisté“, kteří za peníze učili, jak dělat z „černého bílé a z většího menší“ a naopak. V nové době se tomu říká propaganda. Ale i pro propagandistické přesvědčování platí zákon míry. Víme, že překročí-li propaganda jistou mez, nejenže ztrácí svou zamýšlenou účinnost, ale dosahuje pravého opaku. Je to „propaganda, která zabíjí“. Takovou dnes, bohužel, u nás pěstuje většina médií. Jejich informace, např. o nových problémech Evropské unie, na kterou těžce dolehly následky vývozu údajné „demokracie“,  až po domácí excesy drzé a urážlivé malichernosti „Kocourkova a Hulvátova“, např. ve vztahu k státním symbolům i státním návštěvám, nejsou věcné a nejsou nezaujaté.

Tušíme, proč po 100 letech státní existence nejsme schopni ustavit všeobecně respektovaný  fungující stát a společenské zřízení bez rozbíječských protivládních  skupin. Proč se naše země, která v době svého prvního rozběhu patřila k nejvyspělejším, dnes propadá do politováníhodné koloniální bezvýznamnosti. Tušíme, kde je příčina. Lže se a klame a předstírá v pošetilé snaze vyhubit protikladné ideje, sprovodit je ze světa. Nemáme celospolečenské národní dějiny. Máme jen historické fragmenty podle jednostranného sektářsky partajního zadání. Jestliže se stejný objekt v režii jedné skupiny vynáší do nebes a  v podání druhé skupiny zatracuje do pekel a objektivní pravda se nehledá, čistě aritmeticky platí, že plus a minus se ruší a daný objekt se propadá do nicoty. Ano, nedůvěra, mravní úpadek, nihilismus jsou výsledkem propagandistického zacházení s historickou pamětí společnosti, s pravdivým hodnocením minulosti, která místo povzbuzení skýtá jen zklamání, ošklivost nebo apatickou lhostejnost.

Svého času nám tvůrci veřejného mínění přisoudili nedostatky národního charakteru  vlivem podvržených „Rukopisů“ („Královédvorského“ a „ Zelenohorského“). „Rukopisy“ (RKZ) jsou prý vinny nedostatkem smyslu pro čest a poctivost v českém veřejném prostoru. Měli pravdu? Ale vždyť spor o pravost RKZ byl dávno vyřešen a překonán a uložen v historii 19. stol.! Poukazem na dávno zapadlé spory se jen odváděla pozornost od toho, že v naší paměti skutečně zejí dva nevyřešené a nepřekonané podvrhy mnohem většího významu a dosahu, než mohly mít podvržené literární památky. Jde o celou historickou epochu po roce 1945, po druhé světové válce u nás a o její pravdivé, objektivně historické, nikoli ideologicko partajně účelové zhodnocení. Čas zhojí mnohé a překrývá leccos novými událostmi. Ale historie našich životů od r.1945 po dnešek zůstává doménou účelových dezinterpretací a vlastní příčinou duchovního marasmu celé dnešní společnosti. Lhářům ani obelhávaným se nežije lehce a bez čistého svědomí se dílo v žádné oblasti nedaří.

Zažili jsme dva velké historické převraty, provázené v prvním případě monstrózními ideologickými čistkami, v druhém případě mohutnými majetkovými přesuny. V obou případech byli vítězi a poražení. Ti první, vítězi, usilovali o získání, udržení a upevnění svých nových pozic radikálním odvratem od těch druhých, poražených. Čím více se báli kompromitace bývalými vztahy a styky, tím okázaleji minulost (mohla být přece i jejich!) ostouzeli, její představitele dehonestovali, sami sebe vynášeli. Prosazovali vlastní pojetí a vlastní výklad skutečnosti, který by nahrával jejich zájmům. Historickou pravdu, která by je neukazovala v příznivém světle, ze všech sil potlačovali.

První ze zmiňovaných převratů se udál po vpádu armád Varšavského paktu v čele se Sovětským svazem s cílem násilím potlačit reformní pokus vybudovat v Československu socialismus s „lidskou tváří“. A lživý podvrh, který výrazně skutečnost zkomolil, překroutil a zfalšoval, se jmenuje  „Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti“, schválené plenárním zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1971“. Rigidní dogmatici a konservativci v rámci „normalizace“ zosnovali celostátní pomstu za reformy, zbavili statisíce komunistů existence, možnosti uplatnit se, budoucnosti. Týkalo se to zvláště těch nejtvořivějších, nejotevřenějších, nejpoctivějších. Násilím vnucená lež, která diskriminovala půl milionu straníků a další statisíce členů jejich rodin, vydatně korumpovala morálku předlistopadového období. Postižení se nedočkali satisfakce po celých 20 let.

Ale nedostalo se jim uznání ani po převratu 1989. Polistopadoví mluvčí společnosti degradovali někdejší celonárodní hnutí na vnitrostranický spor frakcí, na pokus „reformovat nereformovatelné“. Proti Pražskému jaru a jeho představitelům (zvláště A. Dubčekovi)  rozpoutali dokonce dehonestující hysterickou kampaň. A. Michnik r.1993 s podivem a s výstrahou napsal, že „spor o osmašedesátý rok je sporem o minulost i budoucnost…Jde o to, zda to bude společnost svobodná, tolerantní, otevřená, nebo to bude na lži založený svět nových ortodoxních diktatur.“ Prosadila se ta druhá možnost.

Druhý ze zmiňovaných převratů se udál po pádu „znormalizovaného“ režimu ČSFR  v listopadu 1989. Nové naděje, nová očekávání. Věřilo se, že teď konečně se dočkáme svobody, pravdy, spravedlnosti. Když lidé v listopadu 1989 na náměstích zvonili klíči, netoužili po návratu kapitalismu, ale po racionalitě, demokracii a humanismu. Výzkum veřejného mínění ukázal, že 93% dotázaných si nepřálo odstranit, ale zdokonalit socialismus. Nikdo si nepředstavoval budoucí společnost, v které pár lidí neví, co si počít s miliony, a miliony lidí řeší, jak vyjít se svými pár korunami. A přece obratem ruky došlo k návratu kapitalismu a k  antikomunistické hysterii a k démonizaci minulého režimu jako ztělesnění zločinu a absolutního Zla. Politologům je jasno: Šlo o to, získat oprávnění pro novou prokapitalistickou elitu a pro obsazení vedoucích funkcí jejími lidmi. Šlo o ospravedlnění majetkové kořisti. Státní majetek byl znevážen k bezcennosti, aby jej bylo možno snadno privatizovat. (Ještě dnes vyplouvají tyto skutečnosti na povrch v podivných kauzách privatizací a restitucí, církevní restituce nevyjímaje.) A šlo i o konsolidaci a upevnění moci. Kdykoli hrozí její zpochybnění, oživí se antikomunismus, který spolehlivě odvádí pozornost od skutečných problémů, zastírá pravou podobu elit, diskvalifikuje opozici i oprávněnou kritiku.

Prohlásit 40 let minulé národní historie (od r.1948) za zločinné období je arogantní svévole. (Viz: Zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Zákon o protikomunistickém odboji. Dne 9.7.1993.) Čtyři desítky let je přece život a práce nejméně dvou generací. Proč chyběla síla a vůle objektivně posoudit, co dobrého se v minulosti podařilo a s čím zlým jsme se potázali? Na počátku, po druhé světové válce byla přece obecně sdílena víra v možnost vybudovat spravedlivý řád v naší zemi. Navazovalo se na představy utopistů už od antiky, prvotního křesťanství, reformace, osvícenství, hledala se návaznost na humanitní demokracii. V důsledku neočekávaných krizí a pohrom v 50. letech  dopustil se režim a jeho vůdci neomluvitelných katastrofálních přečinů. Ale i ty byly mnoha současníky sledovány kriticky a odmítavě, s nadějemi a snahami napravit přečiny a nedostatky. Tyto snahy vyvrcholily pokusem, zvaným „Pražské jaro“. Bylo násilím potlačeno a přišla 70. léta normalizace a  80. léta stagnace. Ale lidé tu stále chodili do zaměstnání, pracovali v továrnách, obdělávali pole, vychovávali děti, tvořili, odváděli své životní dílo. Žili své životní příběhy ve větší či menší závislosti na režimu, ale rozhodně si nelze tento úsek naší historie představovat jako historii „boje proti komunismu“. Vždyť i komunisté byli různí lidé, do strany je přivedly různé motivy a oni v té straně zastávali různé názory. Nelze mluvit s nerozlišující jednostranností o zločinech a zločinné éře po celých 40 nebo dokonce 43 let (od r. 1945). Házet všechno komunistické, socialistické i jen levicové a sociální do jednoho odsouzeníhodného pytle je kardinální podvod a lež polistopadového období.

Mocný mediální tlak vytváří nově zkorumpované prostředí. Lidé jsou vedeni k tomu, aby se rozpomínali na to, jak jim minulý režim ubližoval a jak se oni podíleli na jeho destrukci. Jak se účastnili 3. (!) odboje. Čteme o sobě, že jsme „nečitelná země“, že jsme ohlupováni manipulací, že nám hrozí extrémní sociální rozpory, ba i fašistická diktatura. Je třeba přiznat, že u nás není občanská společnost. Nemůže být, protože ta neexistuje bez morálky, bez touhy po poctivém životě. Stát ano, stát vládne prostřednictvím zákonů, policie a soudů. Může nařídit, zakázat, potrestat. Ale občanská společnost se řídí prostřednictvím samořízení jedinců, jejich morálním smyslem, jejich svědomím. Chybí-li morálka, nejsou nic platné ani zákony. Nikdo si jich neváží, nikdo je nectí, nikdo je nebere vážně. Občanská společnost by měla překonat uvedené kardinální lži minulosti i stranické štěpení. Měla by vsadit na filosofii a historii našeho národa, na solidaritu, pravdivé poznání, na morální odpovědnost, na skutečný, ne jen předstíraný boj s korupcí, na politiku „rozumnou a poctivou“, jak říkal prezident Masaryk, na důstojný život všech lidí v pravdě a beze lži.

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

 

 

4.8 23 hlasy
Hodnocení článku
20 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
laskra
laskra
před 3 dny

Dosti složitě formulované. Český člověk dobrovolně si nechá nasadit chomout, nech je to z východní nebo západní ideologie. Místo západem dobře připravované krádeži hmotných statků, stačilo otevřít hranice pro ty obdivovatele západních pořádků a bylo by vymalováno. Vše bylo dopředu dobře připraveno. Vždyť si dobře pamatujeme kdo dobře sloužil před převratem a kdo… Číst vice »

jbskalensky
jbskalensky
před 5 dny

Podle mého soudu je jistá šance, možná, v časovém odstupu. Bohužel se zatím skutečně pohybuje “společenské vědomí” z “pangejtu do pangejtu”. Docela důvodně předpokládám, že se o těch minulých 40ti letech začne, možná i dost brzo, hovořit zase jinak. Bude snaha potlačit nedostatky, které rozhodně existovaly, a vyzdvihivat přednosti, které byly nesporné. Pokud to období… Číst vice »

eFPe
eFPe
před 6 dny

Tehdejší Svět byl u nás spravedlivější a přívětivý pro většinu.Dnes se démonizuje vstup spřátelených vojsk v 1968 ale o zradě v 1938 se mlčí.Hovoří se o okupaci, ale myslí se tím ta sovětská, která nikdy okupací nebyla. To by bylo totiž Německo, Japonsko i jižní Korea okupovány dosud. Chce se po Rusku reparace za vylhaný případ vrbětice, ale… Číst vice »

Milan
Milan
před 6 dny

Souhlas a díky, Paní profesorko.

verajelin
verajelin
před 6 dny
Odpověď uživateli  Milan

Dobrý den. Nedá mi to, abych se nezeptala všech diskutujících tady – kolik Vám bylo let v roce 1989? Od rána nad tím uvažuji, zda se takto zeptám. Začnu u sebe, tak mi bylo v listopadu 1989 – 46 let. Dost letitá viďte. Paní profesorce bylo o 16 let více jak mi. Píši tak… Číst vice »

cablik
cablik
před 6 dny

Právnička Čírtková: Předvolební koalice jsou jen kupčení s hlasy

https://cz.sputniknews.com/20210910/pravnicka-cirtkova-predvolebni-koalice-jsou-jen-kupceni-s-hlasy-15788062.html

Anonym
Anonym
před 6 dny

Je skvělé, že je tu někdo, kdo dovede kultivovaně popsat naší minulost i současnost a jejich příčiny.

Plebej
Plebej
před 6 dny

Těžko dnes odhadnout, k čemu by dospěl onen proces zvaný Pražské jaro. Vše nasvědčovalo tomu, že pokud by proces nebyl zastaven vstupem armád VS, již tehdy by v ČSSR byl restaurován v nějaké podobě kapitalismus. A pokud by kapitál ovládl společnost, začal by se podle toho i chovat. Sice ne stejně, ale analogicky tomu, jak… Číst vice »

basos
basos
před 6 dny
Odpověď uživateli  Plebej

kazdej ted mele ze Prazsky Jaro zarazil Breznev, a presto ten Breznev kdyc k nemu prisla delegace hardiners, tak je malem vyhodil se slovy :eto vese delo” takze Breznev e aut, takze kdo to spiskal? skritkove mi tenkrat nasepptali ze go byl Gomulka a ten skopcak, takze zvaci dopis to nebyl,existuje halda versi… Číst vice »

basos
basos
před 6 dny
Odpověď uživateli  basos

tehdejsich odpurcich rezimu napsat kniha, ostatne ji jiz napsal o zivote Kefalina autor PTPAKU Jirotka a muj dojem ze to popsal tak pravdive ze potom z toho nemohli delat bez poradnych skrtu a uprav poradny film o PTP a knihy od JIrotky taky nekoupite, vsadil bych se ze jsou to “LIBRI PROHIBITI” a novodoby patter KONIAS by… Číst vice »

Milan
Milan
před 6 dny
Odpověď uživateli  basos

Ulbricht, Gomulka, Živkov – ti tlačili na Brežněva. Jenže mu, poté když začali Sášovi loutkovodiči mlejt pantem o neutralitě a vystoupení z Waršpaktu a Sáša Brežněva oblboval jak to tady pevně třímá – třímal hovno, jen si medil v pozornosti, třímali ti okolo něj -, stejně už nic jiného nezbývalo, protože rozpad Waršpaktu nepřicházel v úvahu.… Číst vice »

Plebej
Plebej
před 6 dny
Odpověď uživateli  basos

Na moment, kdy L. Brežněv prohlásil, že reformní proces je naší věcí (to jeho známé: “éto váše ďélo”, si trochu vzpomínám. Bylo to v předjaří 68, kdy zavítal do kterýchsi západočeských lázní (K. Vary?) a ČT jej při jeho procházce zpovídala. Jiná situace ovšem byla na jaře a jiná zas v létě toho roku, kdy… Číst vice »

JK
JK
před 6 dny
Odpověď uživateli  Plebej

Já bych po seznámení se s dostupnými informacemi řekl, že to odhadnutelné je s vysokou pravděpodobností. V čele procesu rozkladu starého systému by zůstávali idealisté, dokud by ještě byly akceschopné bezpečnostní a obranné složky. Jakmile by starý systém ztratil schopnost řídit, což v 68 téměř nastalo, byli by coby užiteční idioti vytlačeni oportunistickými pragmatiky a dál už… Číst vice »

basos
basos
před 5 dny
Odpověď uživateli  JK

Idealiste? chlapce jsi humorista, (je totiz nedele a musim byt slusny)… do 68 roku nez jsme odsud zmizeli, jsem sem tam chodil parit s jednim trumpetakem od Vlacha do jednoho baraku na Vaclavak, a tam jsem se sem tam setkaval, s bandou skoro stejne starejch kluku a holek, a pak pri navstevach Prahy od 83 jsem… Číst vice »

offreud
offreud
před 7 dny

Je otázkou, zda-li se tak neděje vlastně zákonitě, protože téměř celosvětově, viděno ze do sebe zahleděného západního pohledu. Romantické gesto odporu zřejmě východiskem není. Zřejmě ani nezrodí potřebné informační pole. Obávám se, že změna lidí-občanů v dav pokročila příliš.

spartak
spartak
před 7 dny

Bylo nebylo ,ale spíš …..mluvil Jan Werich ve filmu “Až přijde kocour” v pohádkové Telči. Socialismus byla pohádka vzniklá z utrpení Evropy po II.světové válce. Po 40letech života v socialismu přišel Klaus s Havlem a máme kapitaliusm ,opak socialismu.Lidé jsou vesměs spokojeni ,protože žijí jak západní Evropa. Já spokojen nejsem,hlavně proto, jak se lže,krade a válčí.

vvenc
vvenc
před 7 dny
Odpověď uživateli  spartak

Je to vlastně jednoduché, stačí srovnat 40 let “socíku” a 30 let demokrácie a svobody. Ovšem, pokud to někdo chce.

Lubez
Lubez
před 6 dny
Odpověď uživateli  vvenc

Já se nechci podílet na okrádání, loupežích, vyvražďování pro anglosaské elity. To mě byla milejší doba minulá. 30 let demokracie a svobody? Od vstupu do NATO a EU, jsme součástí zlodějen, lumpáren, vraždění, loupení, lhaní, ve jménu liberální neomarxistické fašistické elity z naduté anglosaské chyméry. Chyméry, která si myslí, že je nadřazená nad… Číst vice »

basos
basos
před 6 dny
Odpověď uživateli  Lubez

Pokud nebudes okradat budes okrden,
pokud nebudes loupit,,,,,budes oloupen,
a pak nahy a chucy pujdes za Ural

cablik
cablik
před 6 dny
Odpověď uživateli  Lubez

Souhlasím zlatá komunistická „diktatura” 30 let demokracie a svobody platí pouze pro bohaté oni si můžou dělat co chtějí.