INKVIZIČNÍ PRAKTIKY SE VRACÍ, ABY DEMOKRACIE VZKVÉTALA

Lenka Procházková
Lenka Procházková

Platón: „Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.“

Nevím, zda Platón tento opatrný text sepsal před nebo až po popravě svého učitele Sokrata, odsouzeného na smrt občany Athén za to, že svým hledáním pravdy a výchovou ke kritickému myšlení „kazí mládež“… Hledání a šíření pravdy bylo vždy rizikovou činností jedinců (či nevelké skupiny) vůči zavedenému systému oficiálně nastolených pravd a pravidel. Ale ani odstrašujícími tresty se nikdy žádný režim trvale neudržel při životě.

Pokaždé, když v Čechách režim krachne, vyvalují se vlny zdola. Staré křivdy se veřejně propírají a odsuzují v médiích, jejichž zaměstnanci se neštítí toho, že když se ty křivdy děly, tak je sami prezentovali jako spravedlnost. Z odsouzených se stávají rehabilitovaní a publikum“ má nové „svaté“ mučedníky. Jejich životní příběhy nejprve vycházejí jako seriály v denním tisku, pak v knižní podobě a zároveň se připravují dokumentární i hrané snímky. V těch si s povděkem zahrají i aktéři, kteří v době před krachem režimu mu sloužili bez bázně a studu.

PUCH PADESÁTÝCH LET U MĚSTSKÉHO SOUDU V PRAZE

Zfilmovat příběh paní učitelky Martiny Bednářové však bude (po krachu současného režimu) náročné. Obecné sympatie sice vzbuzuje už teď, ale která herecká celebrantka v pozdějším středním věku má charakterové zázemí pro pochopení a ztvárnění role, kterou Martina Bednářová sehrává „jen“ na příkaz svého svědomí a tím boří připravený scénář. Režii se ale vymknul i červnový nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, který paní Martinu Bednářovou zprostil obžaloby za popírání genocidy a dalších trestných činů, když své žáky učila kriticky myslet a nespoléhat se na jediný zdroj informací o příčinách válečného konfliktu na Ukrajině. „Za názor obžalovaná souzena být nemůže a nebude,“ konstatovala soudkyně Klára Jantošová. U soudu se netleská ani neděkuje, a tak paní Soudkyni vyjadřuji své uznání až teď. Po jejím neočekávaném osvobozujícím verdiktu nastaly překotné změny v připraveném scénáři a původně epizodní role státního zástupce Richarda Petráska byla rozšířena na roli vedlejší a připsáno pro ni odvolání k vyšší instanci.

I u Městského soudu v Praze, jehož senát s předsedkyní Hanou Chaloupkovou v trestním případu paní Bednářové rozhodl 25. října t.r., sehrál významnou vedlejší roli státní zástupce (Aleš Cimbala). Pod tíhou nevyvratitelných argumentů obhajoby nabídl, že se spokojí vyslovením viny (neboť výrok o vině by prý měl výchovný efekt) a upustí od navrženého trestu (podmíněného odnětí svobody a zákazu vykonávat 5 let pedagogickou činnost a práci s dětmi), pokud obžalovaná projeví lítost nad svým skutkem. Paní učitelka lítost neprojevila, odmítla tuto „krysí cestičku.Jednak by tím popřela osvobozující verdikt prvoinstančního soudu, ke kterému byl nyní případ znovu vrácen (pro doplnění důkazů), ale především paní Martina, jako sečtělá česká žena (navíc absolventka Filozofické fakulty) dobře z příběhy těch, co v padesátých letech se soudy pod nátlakem spolupracovali, projevovali lítost za skutky, ze kterých byli obžalovánisami pro sebe žádali nejvyšší tresty. V mnoha případech je pak i dostali. Toto dnes vytipovaným „viníkům“ sice nehrozí, ale inkviziční metody, směřující k tomu, aby chybějící důkazy byly suplovány přiznáním a projevenou lítostí obžalovaného, jsou stále používané.

KACÍŘI A POSLUŠNÍ

Už ve středověku byli stateční jedinci, kteří lítost (ani při použití útrpného práva) odmítli projevit, nálepkováni jako nebezpeční kacíři zpochybňují jedinou povolenou pravdu. Jan Hus skončil na hranici, stejně jako později i Giordano Bruno. Galileo Galilei své učení před tribunálem římské inkvizice odvolal (Jsem zde, abych byl poslušný…) a uchránil se tak před mučením a popravou. Byl shledán vinným a zbytek života strávil v domácím vězení. Od ojedinělých (církví povolených) návštěvníků se dovídal, jaký obrovský zastrašující vliv měl na evropské vědce a intelektuály demonstrační proces s ním. Například René Descartes upustil ze strachu z inkvizice od vydání svého stěžejního díla Le Monde. Galileovy spisy byly na seznamu zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) a jeho „Dialogy,“ kvůli kterým byl v roce 1633 odsouzen, byly ze seznamu „bludných“ spisů vyškrtnuty až roku 1835. Učenec Galieo Galilei, nazývaný „otcem vědy,“ zemřel v 77 letech roku 1642. Rehabilitován byl až Janem Pavlem II. v roce 1992. Mistr Jan Hus nebyl rehabilitován dodnes.

Církev svatá, která je věčná, nemusí s přiznáváním svých starých chyb a projevením dodatečné lítosti nad nimi pospíchat.

POKROUCENÉ PARAGRAFY

Lidská (světská) spravedlnost nelpí na dogmatech, ale funguje podle platných zákonů. Ty se přepisují a vyvíjejí podle aktuálních politických režimů, které se v prostoru střední Evropy mění poměrně často. Minulý režim, který je dnes nazýván totalitním, se bránil proti šíření pro sebe nepohodlných názorů a poznatků tím, že kriminalizoval jejich „původcei přenašeče. V oblibě měl především § 98 tr. zákona o podvracení republiky. Po vítězství demokracie a zakotvení LZPS do Ústavy se svoboda projevu, názoru a šíření informací staly zaručenou samozřejmostí. Ale jak šel čas, ukázalo se, že některé informace jsou vlastně dezinformace a jejichž šíření porušuje demokratické principy. A tak si osoby činné v trestním řízení místo zrušeného § 98 nově oblíbily a účelově vyšlechtily § 405 (popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia). Dosah tohoto paragrafu je zdánlivě omezenější a tresty jsou nižší než při stíhání za podvracení republiky, ale v rukou vyšetřovatelů, státních zástupců a (některých) soud je to paragraf přizpůsobivý, jehož univerzálnost padne na každého (účelově obviněného) stejně jako kdysi kladivo na čarodějnice. Ale přestože se pružnost paragrafu stále zlepšuje, autorita režimu se scvrkává. Je možné, že senát Městského soudu v Praze tzv. šlape vodu a hraje o čas, když vrátil případ zpět na obvodní soud s žádostí o doplnění důkazů. Pokud tato bezvládná vláda padne dřív, než konečný verdikt nad paní učitelkou Bednářovou, bude politický proces s ní asi zastaven. To ale neznamená, že spravedlnost zvítězí, pouze nespravedlnost se zdoláváním překážek unaví a dá si na chvíli pauzu. V té oddechové chvíli ale nastoupí právníci a vymůžou paní Bednářové rehabilitaci.

Rehabilitace znamená očištění od předchozího odsouzení (či obžaloby). Je to postup, jímž se napravuje újma způsobená předchozím rozhodnutím, vydaným podle právních předpisů, které jsou později shledány vadnými. V Čechách (respektive v Československu) proběhly od roku 1918 čtyři vlny politických rehabilitací, poslední po roce 1989. Mnozí z odsouzených v dobách totality byli „očištěni“ až posmrtně. Současná vláda mravních velikánů se ale přičiňuje o to, aby se dnešní odsouzení a souzení podle vadného (a hojně zneužívaného) § 405 dočkali své rehabilitace ještě zaživa.

Solidarita mnoha lidí, pro které se paní Martina stala symbolem odvahy a pevného charakteru, se ale projevuje už teď ve formě finančních příspěvků, které pomáhají nezaměstnatelné paní učitelce držet svou rodinu nad vodou. Státního zástupce Petráska sbírka pobouřila. Zjevně ho ale nepobuřuje, že se dnešní demokratický režim po vzoru minulého totalitního snaží své vytipované „nepřátele“ nejen stíhat, odsuzovat a společensky ostouzet, ale také připravovat o práci v oboru a časem i o důstojný život.

Paní učitelka Martina Bednářová, průběžně dehonestovaná v českých médiích včetně veřejnoprávních, která lokajsky slouží „potřebám dne“ v zadání cizí režie, sice nemá tolik titulů jako současný premiér (někdejší rektor Masarykovy univerzity), avšak na rozdíl od něj pojala akademický slib při své někdejší promoci velmi vážně. Citují její slova:„Když jsem přesně před 30 lety promovala na Filozofické fakultě UK, složila jsem akademický slib. Přísahala jsem při něm na žezlo, že se „budu s neúnavnou pílí věnovat humanitním studiím ne pro zisk, ale pro to, aby byla šířena pravda a aby se jasněji skvělo její světlo, na němž spočívá blaho lidského rodu.“

(na snímku Velká aula Karolina, kde se konají promoce)

4.8 30 hlasy
Hodnocení článku
26 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
vachav
vachav
před 3 měsíci

Jsem rád,že i dřívější disidentka p.Procházková zastává názor,že i tento režim,t.j.kapitalismus krachne,tak jako všechny řežimy před ním.Jinak to “vítězství demokracie” je docela dobrý vtip-žádná není!

Karel2002
Karel2002
před 3 měsíci

Paní Procházková, kritizujete náš současný režim i ten Zelenskeho na Ukrajině. Možná kvůli tomu půjdete i do vězení, kdo ví. Ale máte úplně čisté svědomí? Kamarádila jste se přece s Václavem Havlem. Ten byl nejvíce zodpovědný za to, že jsme dnes spojeni pupeční šňůrou s USA a NATO. Vašim životním partnerem byl Ludvík Vaculík, který… Číst vice »

jbskalensky
jbskalensky
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Víš co, Kadlíčku? Běž za roh a dej si pořádnou facku přes celou hubu. Nic z toho, co jsi vyjmenoval není důvod, proč by paní Procházková neměla mít čisté svědomí. A i kdyby na tom něco bylo, jakože není, teď hájí , ostatně jako vždycky, paní Procházková svobodu a spravedlnost obecně, v případě paní učitelky zvláště.… Číst vice »

Václav Dvořák
Admin
Václav Dvořák
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  jbskalensky

Pane Skelenský, máte naprostou pravdu! Paní Lenka Procházková jako jedna z mála disidentů se sama sobě a disentu nezpronevěřila jako mnoho ostatních, z kterých se vyklubali buď kariéristé nebo hlupáci, kteří slouží cizím zájmům. Nezapomeňte, že Havel před Listopadem byl dost jiný Havel. Vyklubal se až po převratu. Přispělo k tomu i to, že byl rozmazlený… Číst vice »

Haskuv Duch
Haskuv Duch
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Václav Dvořák

Ano, proto “velikáni” Pithart, Schwarzenberg a Rychetský včera dostali státní vyznamenání. Pražská krafárna si medí, havloidi si začali myslet, že to tu mají navěky. Všichni se plácají po zádech, jak jsou dobří a jedině správní, vyděšená Němcová nikam demonstrativně neodchází… Tyto sračky jí nevadí.

Karel2002
Karel2002
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Haskuv Duch

Tak Rychetského mají rádi, protože 2x porušil ústavu (v roce 2009 a v roce 2021) a tím unožnil pravicové vlády v letech 2010-2013 a od roku 2021 možná donekonečna. Pithart je také zasloužilý, proslul zejména nenávistí vůči Srbsku. A Schwarzenberg je snad nejvíce zasloužilý člověk, kterého tady máme. Když nemůže být prezidentem, tak aspoň dostal metál od… Číst vice »

Karel2002
Karel2002
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Haskuv Duch

Pavel je prezidentem stran ODS-TOP09-STAN-Pirátů-Lidovců. Takže dává vyznamenání lidem, kteří těmto stranám prospívají. To bych tedy tomu Pávkovi nevyčítal. Divné je jen to, že opozice má dlouhodobě preference jen 40 procent (jako u parlamentních voleb), ale jí podporovaný kandidát dostal v prezidentských volbách skoro 60 procent. O 20 procent více než měl dostat.… Číst vice »

Jan Kopecky
Jan Kopecky
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Ano, jenže všechny jmenované politické strany představují pouze kompars. Všechny nejdůležitější věci se rozhodují jinde. Pro každodenní život občanů jsou tu sice některé důležité rozdíly dané tím, kdo (která strana) je právě u vesla, nicméně základní směřování určují mocenské kruhy daleko za hranicemi této země, z valné části prostřednictvím svých bruselských poskoků.… Číst vice »

Karel2002
Karel2002
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Jan Kopecky

Ale to my jsme chtěli, aby za nás rozhodovali jinde. Tzn. na Západě. Většina lidí chtěla do NATO, aby to nás ochránilo před Ruskem, Čínou atd. Chtěli jsme do EU. Přijali jsme Lisabonskou smlouvu, která nás fakticky zbavila samostatnosti. Slyším lidi, jak v souvislosti s rusko-ukrajinským říkají: “ještěže jsme v NATO, Rusáci nás nemůžou… Číst vice »

Karel2002
Karel2002
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  jbskalensky

Takže jste si stoprocentně jistý, že jsem ve svém příspěvku jen a jen lhal?

Jan Kopecky
Jan Kopecky
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Mýlíte se a ve svém rozčilení hledáte jednoduchá a převážně chybná vysvětlení.

Karel2002
Karel2002
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Jan Kopecky

V čem se konkrétně mýlím?