Výzva k devátému květnu

Součástí neutuchajícího zápasu o Palestinu jsou také předhůzky. I v tisku se probírala schopnost izraelských Židů nechat rozkvést poušť. Arabové v Palestině prý tohle zhola neumějí. Vtírá se otázka, zdali už to Araby nezbavuje práva na poušť. Pro pohled zblízka zřejmě platí slova jednoho židovského průvodce: „Podle toho, jak daleko od Jeruzaléma olivy rostou a plodí, poznáme, jak silná nebo slabá je naše vláda.“ Pohled zblízka má cenu přímé řeči, cenu situace nezprostředkované komentářem z druhé ruky.

Opravdu běží o pravdu. Rozprava o České televizi, kterou si mají předplácet i všichni lidé s přístupem k internetu, je pro jedny v pořádku. Proč zdarma sosat pořady, které někdo zaplatit musel. Pro jiné je platba televizních i rozhlasových poplatků jenom z důvodu, že se pohybuji po internetu, něco, jako projít obchodním domem a automaticky si u pokladny zaplatit za pět rohlíků čistě proto, že se rohlíky na pultech obchodního domu vyskytují, ačkoli je ve spotřebním košíku nemám. Jiná poměrně věcná námitka proti příliš plošnému placení médií se týká hodnoty tam šířených stanovisek. Když pokračovací válka o Ukrajinu i u nás vyostřila informační boj, vyzvedly zpravodajské relace ukrajinskou ofenzivu téměř bez kritických připomínek, a tak se pro diváky nebo posluchače, kteří se nedorozumí rusky či anglicky, stal úpadek a pád ofenzivy naprosto nepochopitelnou věcí. Soustavné upozorňování ohledně rozdílné kvality dotazů pro různé osoby v politice, potažmo námitky, proč diskusní pořady nechají jedny politiky mluvit více, zatímco jiné méně, i to si mnoho lidí přepočítá před uhrazením plateb za televizi a rozhlas.

Devátý květen 1945 je pro matku našich měst rozhodující jako den posledního odporu německé branné síly na území Protektorátu a jako první den nového míru v mé vlasti. Znám tvrzení, že Sověti nás neosvobodili, ale my sami jsme se osvobodili, jenže až v listopadu 1989. Komentář naráží na výsledek Jaltské konference v únoru 1945 s cílem stanovit poválečné uspořádání v Evropě. V souvislosti s „Jaltou“ se skoro nepřipomíná Deklarace o svobodné Evropě, která v osvobozených zemích zaručovala demokratické volby, jež v podmínkách omezené řízené demokracie proběhly v neděli 26. května 1946 i u nás a Komunistickou stranu Československa si zvolilo 2 205 697 hlasů.

Jako pamětník společenského života bych osudy naší státnosti po listopadu 1989 nazval spíš vstupováním než osvobozováním, a to s následkem přepólování plné hospodářsko-politické závislosti. Platnost významu 9. května bych doporučil aktualizovat jako datum společného vystoupení za osvobození se od informační války. Jakmile přímá řeč svědectví převládne, dostanou se k divákům a k posluchačům poznatky, co nás k pochopení událostí dovedou spíš než kalkuly s důrazem na opatrnou volbu slov. Každé osvobození provází pocit i poznatek úlevy. Návrat k volnosti projevu bez pomluv podmiňuje návrat kritického myšlení, které v naší mysli jistě posílí její zkoumavou, přiměřeně věcnou, bystrou i principiální stránku. Pocit i poznatek úlevy se dostaví záhy.