Jedna atomová bomba …

Nepřijímám racionální teorii, že některé země jsou „ dobré “ a jiné „ špatné “. To je naivní a dětinské. V mezinárodní politice neexistují žádní stálí přátelé ani nepřátelé; záleží pouze na zájmech, a ty se někdy mohou rozcházet. Proto od začátku odmítám veškeré rusofobní předsudky a zášti.

Pro účely tohoto textu však předpokládejme, že Rusko je ze své podstaty státem nepřátelským vůči Polsku a Vladimir Putin má vůči Polsku pouze zlé úmysly. Měli bychom v takovém případě vyprovokovat lva tím, že mu strčíme ruku do klece? 

Tato metafora není přehnaná, pokud analyzujeme polskou východní politiku za posledních zhruba dvanáct let. Uveďme jen několik faktů: podporu „ oranžové revoluce “ na Ukrajině. Slavný útěk Lecha Kaczyńského do Gruzie a jeho bezpodmínečná podpora v konfliktu s Ruskem. Nepodložená obvinění, že ruské úřady zorganizovaly smolenskou katastrofu.*) Jednoznačnou podporu tzv. Euromajdanu a státního převratu na Ukrajině. Demolice pomníků připomínajících Rudou armádu jako pozůstatky komunismu. Téměř neomezená pomoc (včetně vojenské) Ukrajině v jejím konfliktu s Ruskem.

Posiluje tento typ politiky bezpečnost Polska, nebo je kontraproduktivní?

Zamysleme se proto nad tím, zda naše současná politika není prodloužením historie hlouposti v Polsku, kterou popsal Aleksander Bocheński, ztělesněné myšlenkou povstání a vzpoury, respektive povstání a popravy? Není to odraz pseudo-vlasteneckého chřestění zbraněmi a patetického mlácení?

Historie se bohužel opakuje. V předvečer druhé světové války Rydz-Śmigły**) ujišťoval, že se nevzdáme ani knoflíku z uniformy. Po skončení války zase odpůrci komunistického režimu snili o další a zpívali: „ Jedna atomová bomba a vrátíme se do Lvova .“ Ale to nebyl konec – v roce 1981, kdy hrozila sovětská intervence, extremisté ze „Solidarity“ hlásali hesla jako: „ A místo listí budou na stromech viset komunisté .“ 

I dnes existují síly, které by rády zatáhly Polsko do války. 

A nemyslím tím jen Polský Legion Adama Słomky***). Nejhorší ze všeho je však to, jak veřejnost akceptuje nezodpovědnou a riskantní zahraniční politiku Polska. Navzdory vzájemné nevraživosti voliči Občanské koalice i strany Právo a spravedlnost (PiS) v žádném případě nezpochybňují jednání svých vůdců a dávají jim volnou ruku v mezinárodních záležitostech. Geopolitické otázky voliče zřejmě příliš nezajímají, respektive se řídí hluboce zakořeněnými předsudky, antipatiemi a záští.

Je tu ještě jeden aspekt věci, který stojí za to řešit. Jak jsem zmínil na začátku, politici nejprve vyvolávají hrozby a pak bijí na poplach. Tak tomu bylo v případě nechvalně známého výbuchu rakety v Przewodywu, který se nakonec ukázal být ukrajinský. Tentokrát máme problém s dronz, který vyžaduje vyšetřování, nikoli podněcování masové hysterie.

Zdá se, že směřování pozornosti veřejnosti na ruskou hrozbu je pro ty u moci velmi pohodlné a užitečné. Mohou odvést pozornost od vlastní bezradnosti a neschopnosti v naději, že je nikdo nebude volat k odpovědnosti za jejich nesplněné předvolební sliby. Podobná situace nastala během pandemie COVID-19, s tím rozdílem, že virus SARS-CoV-2 nyní nahradil Vladimir Putin.

*

Michal Radzikowski, Myśl Polska

**

*) Smolenská katastrofa – havárie polského vládního letadla při pokusu o přistání v mlze na smlenském letišti

**) Rydz-Śmigły –  vrchní velitel obrany Polska při nacistickém přepadení země 1. září 1939.

***) Adam Słomka – aktivista protikomunistikcého odboje v Polsku, vydavatel antikomunistikcé a protiruské liteatury, aktivní hecíř ukrajinského Majdanu v roce 2014, dnes organizátor Legionu Polskiego na Ukrajině – polských dobrovolníků se skušeností v armádě, ceizinecké legii a misí v Afghenistánu a na Kosovu.

*