Nová republika
Petr Hájek hledí na počínající hemžení na našem politickém hřbitově, kde mezi hmyzem, krysami a červy chce fialová mafie v médiích reinkarnovat zombie jako partnery k přežití – a doufá, že jí ten zapáchající starý trik nevyjde.
Na snímku Jarek Nohavica – básník a písničkář – kterému v Příčoveh nepřátelé vlasti odpojili proud, aby nemohl pokračovat v dialogu písní. * Již po šesté přijeli do středočeské obce Příčovy vlastenci ze všech…
PETR HÁJEK – v první reakci na skvělou porážku slovenských kolaborantů s Bruselem a Washingtonem uvažuje o tom, zda a kdy také „na naší ulici“ budeme slavit – a těší se v tomto ohledu na diskusi v pondělní poradě s tvrdým jádrem nepodvolených. Jako praktikující katolík přináší trochu jinak zabarvený pohled vlastence na události u sousedů a bratří
PETR HÁJEK navrhuje, abychom si před rozhodujícím měřením sil se zločinci, kteří v naší zemi zastupují cizí zájmy, nejprve udělali trochu víc jasno sami mezi sebou – přestože nepochybuje, že zvítězíme
PETR HÁJEK sice s pochopitelnou nadějí vnímá, jak se válečnické plány protektorů a jejich místních kolaborantů hroutí, ale varuje před unáhlenými soudy, protože představení nekončí, jen po přestávce přijde další dějství – pokud mu nezabráníme
PETR HÁJEK připomíná, že válku proti vlastním občanům zahájil fialový režim před dvěma lety protiústavním vypnutím několika svobodných médií – a od té doby už jen pokračuje v útlaku nepodvolených, kteří se však nevzdávají a nakonec nutně zvítězí
PETR HÁJEK vidí v odporném výroku “dvanácti apoštolů zla” z Brna pokračování již dávno zapomenutého boje, který dnes dostává konkrétní podobu v neomezeném násilí páchaném mezinárodní mafií a jejich zdejších přisluhovačích na bezbranných – a kupodivu v tom vidí i záblesk naděje
PETR HÁJEK se tentokrát nechce věnovat už vlastně “banalním” zločinům levičácké fialové vlády, a už vůbec ne nechutnostem s Jurečkovými “večírky” (za naše peníze), ale míří ke zločinu zcela zásadnímu, který má na svědomí naopak ikona pravičáctví, což dokazuje, že lež a korupce se nakonec nikdy nevyplatí
PETR HÁJEK si všímá, že překrásné počasí (přesně odpovídající jeho předpovědnímu kalendáři) je u konce a to, co nás čeká, žádný kalendář nepředpoví, protože je především na nás, zda mráz z Bruselu a Washingtonu servírovaný fialovými kolaboranty spálí naše naděje.
PETR HÁJEK komentuje šmíráckou frašku s obsazením ústavního soudu polomáčenou sušenkou a miliardářskou dcerkou, a přestože si uvědomuje závažnost této další závory v bráně fialového koncentráku, neztrácí historický optimismus
