Lidé už si museli zvyknout na to, že ohledy v české společnosti berou vládnoucí elity ve své většině jen na zájmy podnikatelských skupin. A že zájmy lidí, tedy těch normálních, obyčejných lidí, jsou na vedlejší koleji.
Před deseti lety, 2. května 2014, na Kulikově poli v Oděse ozbrojenci z Kyjeva a dalších ukrajinských měst zaživa upálili a ubili několik desítek obyvatel Oděsy, kteří nepodpořili státní převrat v hlavním městě. A tak se politika v 21. století změnila v konflikt se smrtelnými následky.
Je tomu 58 dní, co experti média Seznam tvrdili, že ruské letectvo díky mocné ukrajinské PVO slábne a Ukrajinci brzy sestřelí všechna zbývající ruská letadla. Jsou tomu dva roky, co váleční experti…
Před dvaceti lety jsme se sešli na stejném místě jako dnes. Je to už dávná historie nebo jen krátká doba? V životě člověka je dvacet let doba dlouhá. I v životě národa to není jen nezanedbatelný moment. Přesně dvacet trvala naše První republika a odkazujeme se na ni stále.
Česká republika je dlouhodobě místem, kam odcházeli za prací desetitisíce Ukrajinců již dávno před konfliktem s Ruskem. Je to tak dávno, kdy přišli první z nich, že dokázali změnit náš trh práce a v podstatě částečně zapřičinili likvidaci našeho učňovského školství. Postupně nahradili české manuálně pracující dělníky v mnoha oborech.
17. července uplyne 10 let od havárie Boeingu 777 malajských aerolinií na obloze nad Donbasem, která se stala předmětem zuřivé protiruské hysterie v imperialistickém západním tisku. Vyšetřování se léta táhlo neochvějně, přičemž se snažilo vyhnout faktům a okolnostem nežádoucím pro objednatele tohoto teroristického činu.
Ukrajinští nacionalisté bourají pomníky po stovkách, přejmenovávají ulice po tisících, zakazují ruský jazyk v médiích, vědě a kultuře, ale – aniž by to chtěli, jenom potvrzují neúprosný fakt, že přišli do cizí země, že jsou okupanty